Golden Hill

     Jak jistě víte, už jednou nás Čakouš obdařil štěňátky. Narodily se mu tři krásné zdravé holčičky, bez fontanel.  Byla to velká událost a jeho princezna pomeraniana byla velmi milá fenečka Rheia Hvězda z Rajhradu. Děcka se jim povedla, to musím říci. Zejména proto, že naše favoritka Camille byla totiž přítomna na klubové výstavě a dokonce učinkovala v prvním dějství, kde zvítězila titulem VN1! Posíláme ještě jednou jejím páníčkům velkou gratulaci a budeme se těšit, že ji zase spatříme na další výstavě, kde bude dobře reprezentovat své rodiče.

Pravdou je, že sami páníčkové své potěšení nevystavují, ale protože je děvče pěkný jedinec, tak se toho ujala sama majitelka fenky – matky, a krásně  malou předvedla. I Tobě Hani přejeme hodně úspěchů.

     Nicméně proč toto téma zmiňuji.  Byli jsme opět poptáni na krytí a byla to rychlovka. Doslova ze dne na den. Proč tak narychlo? No, zdůvodňovat to nebudu, ale selhala původní dohoda…

My jsme s tím problém neměli, obzvláště, když se ukázalo, že se jedná o rodinu z Ústí n/L, kde pracuji, a tudíž pro mě nebyl problém vzít Chucka ráno do auta a dorazit na místo. Následovalo pak ještě jednou velké a hlavně milé překvapení v podobě majitelů a prostředí, ve kterém fenečka žije.

Teta Zuzka mi říkala  „Chceš krýt? Musíš se to tedy naučit!“ No a samozřejmě má pravdu. Ale jedna věc je, že to je jasný a druhá věc je ten fakt, že se kolem toho motáte, teorii znáte, a praxe je úplně jiná. Teoretiků, radilů  a čumilů je víc než dost, a když se tedy zeptáte, aby vám to předvedli, ztratí se jako pára nad hrncem.

Je pravda, že u prvního krytí jsem vůbec nebyla. Zvládla to Hanka s manželem sami, asi za hodinu bylo hotovo a já utřela lusku, natož abych to alespoň viděla. Takže nyní to pro mě byla premiéra.

Ale!!!

Právě při tomto krytí jsem se držela rad a rádoby se tvářila, že tomu všemu rozumím a jsem starý praktik. Byla to docela psina, obě dvě, já i panička jsme mohly jít do filmu. Příroda přátelé a sama zvířata jsou však natolik silní a mají jasno, že si poradí sami. Abych to uvedla na pravou míru.

Snažily jsme se nejprve pomoci, nastavit, podržet, udělat culíky, aby nic nepřekáželo a asistovat !

Nakonec se ukázalo, jak tvrdím, že je Čakouš individualista, nabob a narcis, tak si umí poradit sám, a hlavně, že mu jakákoliv asistence prostě překáží. Jakmile jsme se k němu přiblížili, nechal toho a šel vod toho!!!

Čas plynul, vedro, psi utahaní a pořád nic. Mně se krátil čas a musela jsem do práce. I ponechala jsem mé zlatíčko u majitelů, protože mě okamžitě přesvědčila situace, že bude rozhodně v dobrých rukou a bude o něho postaráno (nevěřila bych, že tohle někdy udělám). Konec konců jsem měla krátkou šichtu, takže brzké shledání bylo na dosah ruky. Paní mi ještě říká „nebojte se, já budu průběžně posílat fotky". „Jojo“  říkám a upřesňuji, že to nemusí přehánět, že jí věřím. I odjela jsem do worku trochu s nejistotou, jak to vlastně dopadne. Přišlo pár fotek, jak se děcka brouzdají zahradou, polehávají a v návalu práce jsem na to pak zapomněla.  A ejhle, pauza na oběd! Tak vyrazím, asi o půl jedné slyším, že mi pípnul mobil. Dojím a pak se na to podívám… Hurá, nádherné fotky obou, jak jsou svázaní, panička unavená, jak je hlídala, aby si neublížili, než se odpojí.  Šťastná jako blecha, nemohla jsem se dočkat, až si pro něho pojedu. Když jsem přijela, panička byla spokojená, mládež se povalovala po těžké práci a odpočívala. Vše bylo tedy O.K. a v nejlepším pořádku. Jak tak sedíme u kávy a povídáme si o celém dějství, obě jsme došly k závěru, že Čak k tomu rozhodně nepotřebuje a nechce asistenci. Opravdu, jakmile se některá z nás k nim přiblížila, okamžitě toho nechal a šel od ní 

Musím říci, že fenečka byla moc šikovná, tak akorát velikostí k němu, velice pěkně se nastavovala a ten náš milovník to se svým nástrojem zvládá velmi pěkně, je šikovný, a umí si fenku krásně přitáhnout a podržet. Tak trochu mi to připomíná vyprávění mojí maminky, když mi vždy říkala, že jako malá, s výkřikem  „Ivinta ama" jsem musela taky všechno dělat sama. No a pak po kom to ten Čakouš asi má...

Takže se povedlo a další překrytí jsme měly dohodnuté na neděli. Vzhledem k mé účasti na výstavě v Klatovech, obrovskému vedru jsem si to vůbec neuměla představit. Přesto jsme se dohodly, že tentokrát již k nám, dorazí na 18:00 hodinu, že už by mohlo být lépe. V duchu jsem se modlila, aby nezkolabovali a hlavně, aby se jim v tom vedru chtělo.

Dorazili na minutu přesně, Čakouš, jak ji zmerčil za plotem, mohl se zbláznit, další dva tydýti (Cody a Tonda) na  balkoně ječeli jako když je na nože berou 

Nechala jsem je doma a uháněla ven s Čakem za nevěstou. A teď teprve nastal šok, protože jsme za sebou ještě nezamkli branku a už to bylo hotové, takže první spojení v jedné minutě přímého přenosu a přímo za plotem. Ani si to nenechal pacholek na zahradu, do lepšího prostředí. Syčák jeden, ale šikovnej!

Tak jsme tam jak dvě trubky seděly na betoně 15 minut, než se pustí, ale šťastné, že se to povedlo. Dali jsme kávu, vodu, chvilku klábosíme, a lup!! Jekot, koukáme, Čakouš už ji měl zas. Bylo to super, majitelé fenky spokojeni, že nám vyšlo i překrytí a teď už jen budeme čekat na výsledek. Na to jsem teda zvědavá!

    Na závěr bych chtěla říci, že pokud někdo kroutí hlavou, že vás může něco takového dostat, pak mi věřte, že může! Pro chovatele je to asi běžná rutina, pro nás, pro mazlíčkáře, je to fááákt velká událost, a hodně dlouho si to pamatujeme. A to je asi tak všechno. Příznivce snad trochu pobavím, jízlivci mě nezajímají a prudiči si můžou trhnout! 

Mějte se fajn a zas někdy příště...

Iva