Dědkoviny (jaké to tedy je?)
Jsem už skoro 1/2roku doma – bez povinného pracovního procesu. Takového, jak jsem jej znal celý život. A… ten proces mně vážně nechybí 
„I am happy and free!“ A to doslova.
Neznamená to však, že nepracuji. Velká část mých zájmů se točí kolem řemesel, takže neustále zlepšuji vše kolem k obrazu svému i radosti svých blízkých. Nápady, co nosím v hlavě, by vykryly spolehlivě další dva životy. Odměna ovšem už není finanční. Ale, výsledný pocit určitě stojí za to! První týdny mně při každém ranním probuzení chvíli trvalo, než jsem si naplno uvědomil, že nikam nespěchám a den bude vypadat jen tak, jaký si ho udělám. Podle nálady a počasí jednoduchá volba: „něco udělám? nebo relax?“ Po pravdě, je to úžasné využít nejproduktivnější část dne jen podle svého vlastního uvážení s pocitem, že mě nehoní žádný termín ani čas, a nikdo do mého vlastního úsilí „nehází zbytečné a nečekané vidle“ tak, jak je to ve většině pracovních kolektivů obvyklé, ať už je za tím cokoliv. Najednou nemusím řešit problémy jiných, což mě v podstatě v minulosti živilo, a to je skutečně osvobozující. Dokonce si mohu užívat i luxus říkat lidem, co si skutečně myslím – v pracovním procesu to je často bez negativních následků nemyslitelné. Člověk je zde nucen „proplouvat“ v nejrůznějších mezilidských vztazích a neustále „taktizovat“, protože od toho se přece odvíjí jeho pracovní kariéra a ve finále i odměna. Ano, tohle je snad to největší pozitivum získané odchodem do penze 
Ovšem na druhou stranu – potvrdilo se to, co jsem předpokládal. Jako důchodce pro své okolí nic moc neznamenáte (je to pochopitelné a nejsem tím dotčen). A když se setkáváte s lidmi, berou vás prostě jinak. Ten, kdo své postavení mezi lidmi bere jako jednu ze základních hodnot, ať raději do důchodu (s ukončením aktivního pracovního procesu) nechodí. S touto skutečností se bude těžko smiřovat… I když, velmi blízcí lidé, kteří vás dobře znají, jejich přístup k vám se nezmění. Ale to už je spíš vztahová rovina.
Takže ano, je to „bájo“, jako fík! Samozřejmě pro toho, kdo si dokáže sám se sebou a svou „spoustou“ času poradit. Ale jsou stovky dalších možností, jak se cítit dobře, spokojeně a šťastně. Je jen na každém z nás, jak tuto životní etapu uchopíme. Mějte se...
Petr
