Golden Hill

Před týdnem jsme se vrátili z prodlouženého pracovního víkendu na Šumavě a doma nás čekalo smutné překvapení. Vlčice Bára, o kterou pečoval v době naší nepřítomnosti syn, prodělala ve stejný den mozkovou mrtvici. Nikdy jsem se s tím u psů osobně nesetkal a musím přiznat, že mě to docela vzalo. Po třinácti letech si člověk ke svému psovi přece jen vytvoří velmi silný vztah. Mrtvice ani není tolik o bolestech, jako o psychickém traumatu, které zvíře utrpí. V případě Báry se vnější příznaky projevily hlavně jako silná dezorientace a zmatenost, snížená pohyblivost celé levé poloviny těla (jako u ochrnutí), poruchy rovnováhy a koordinace pohybů (točení se na jednu stranu a přepadávání), silné oční tiky (nystagmus), chvilkové výpadky vidění i sluchu. Byl to tragický pohled. Z hrdého vlčáka se stala "mentálně retardovaná hromádka neštěstí". Nedočkavě jsem čekal na sjednanou schůzku s veterinářkou večer v ordinaci. Byl jsem celou dobu s Bárou a připravoval se na nejhorší. Nevěřil jsem, že by se z toho mohla vůbec dostat a žít ještě život, který by aspoň trochu za něco stál. Proto mě překvapilo, když veterinářka po prohlídce jednoznačně řekla "jdeme do toho, budeme bojovat!" Bára hned dostala léky na snížení tlaku v mozku a následně byla zahájena medikace na prokrvení mozku. Tato medikace vlastně trvá dodnes (+vitamíny skupiny B na nervový systém). A co vlastně léčba dále obnáší? Především velikou trpělivost. Pokud možno mít psa v prvních dnech pod dohledem a umístit ho tak, aby si sám nemohl nijak ublížit (žádné překážky). Potřebný je co nejčastější kontakt se psem - mluvit na něj, dotýkat se ho, přiměřeně okolnostem ho vodit (nenechat celý den ležet). Báru jsem první dny musel krmit "z ruky", nedokázala se trefit ani čumákem do misky a podat si sama krmení. S každým dalším dnem však získávala sebedůvěru, to je asi to nejdůležitější. Pokrok začal být opravdu znatelný asi po pěti dnech. Nyní utekl týden a nikdo by nevěřil tomu, čím prošla. Medikace ještě stále trvá (prokrvení mozku + vitamíny), ale Bára už sama šmejdí po zahradě, napohled v pořádku. Chuť k jídlu má vynikající, hodně pije (doprovodný jev medikace), jen občas natočí hlavu ke straně (říkám tomu "srovnávání myšlenek" :) a nesmí příliš rychle běhat - skončí to kotrmelcem. A to nejdůležitější - opět působí ve svém věku vitálně a srovnalo se jí sebevědomí! Prostě, dostala šanci svůj život o kousek prodloužit a mě přesvědčila o tom, že flinta do žita se házet nemá... Mám z ní radost, i když jsem si vědom jejího věku. Stejně tak toho, že průběh mrtvice u psa je velice individuální. Snad bude mít naše Baruška i dále štěstí.

Petr