Golden Hill

     S hrůzou jsem zjistila, že tak nějak opomíjím našeho nového člena rodiny, benjamínka Codyho. Je čas to  napravit a něco na ty naše malé kluky naprášit. Je pravdou, že oba, jak Chuck, tak i Cody, jsou každý povahově jiní. Jiné zvyky, jiné zájmy. Chuck je velmi majetnický (budu upřímná - je to sobec)  a nerad dává najevo svoji lásku a mazlení, nerad se dělí o hračky a přízeň. Ale abych mu nekřivdila, když se chce mazlit, umí to báječně. A když si chce hrát, musíme se mu věnovat. A to tak, že vše a všichni jdou stranou, protože teď je tu ON a nikdo jiný!!! Cody je úplně jiný. Je to úžasný mazlíček, co by se pořád muchloval, rád se chová na klíně, neustále vyhledává něčí kontakt a pozornost. Bohužel, chudinka musí být ostražitý, protože jakmile se mu té pozornosti dostane, okamžitě jej o ni připraví Chuck (alespoň se o to snaží). Máme dvě ruce a lásku k oběma dělíme rovným dílem. Tak jak je třeba i se spravedlivým pokáráním či zásahem do jejich rozepří či velmi hlasité výměny názorů. Výměna názorů probíhá asi tak, že nejprve jsou vidět dvě psí tlamičky s vyceněnými zuby, až někam, nevím kam. Potom je vidět dvě malá tělíčka, co k těm zubům patří. Vypadají strašně nebezpečně, vyceněné zuby a doprovodné zvuky, vrčení působí někdy až hrůzostrašně. Ale my dobře víme, že to je výměna názorů, že se nepokoušou. Pravdou však zůstává, že to ani jeden z nás neriskuje a vždy do nich hrábnem, jakmile po sobě vyjedou. Jde to dobře, protože takhle chlupatá koule se moooooc dobře chytá do ruky. Chuck je drzý a majetnický, Cody se většinou brání. Raději ustoupí, ale když jde o princip, dá sám najevo, že respekt si umí také získat. A všeho moc škodí a i on se umí a bude bránit. 

     Chuck, řekla bych, už dospěl se vším všudy. Zejména jeho močové držáky už odpovídají mým představám a už s ním v noci vstávat nikdo nemusí. Ba naopak. Ráno jej musíme přemlouvat, aby si teda jako šel udělat tu svoji potřebu, protože máma s tátou  jdou do práce a budou zase chvíli sami. Codík, bohužel, je lumpík, protože jednak v noci vstává a musí jít cvrkat, ale co je horší, občas nám doma trošku i zaznačkuje a to mě dost zlobí, protože jasně ví, že se venku venčí a většinou s tím nemá žádný problém. Pejskaři chápou, o čem je řeč… No obzvláště úžasně humorné jsou okamžiky, kdy to naši miláčci neubrzdí a občas, říkám opravdu občas, položí doma kabel. Naštěstí jsou šikovní a jdou s tím do koupelny na kachlíky, což je super. Ale pozor, tady začíná velká sranda! Když se to povede malému Codymu, náš Čakouš ožije a je úžasně pozornej a jde vše ihned po svém nahlásit! Abyste rozuměli, je to náš malej bonzák, protože ihned upozorňuje štěkáním a zabíháním do koupelny, jako by říkal „pojď se honem podívat, to malé čuně udělalo bobek!“ Je moc legrační, jak to pěkně rychle hlásí. Říkáme mu náš malej bonzáček, protože když to neubrzdí on, tak je samozřejmě ticho po pěšině, a když už se to proflákne, jeho kukuč jasně říká „to já ne, to ten mrňous, a nehne u toho ani brvou". Můžete láteřit jak chcete, není to nic platné. Dívá se na vás jedno velké chodící EGO, které si vás myslí ve spodním prádle.

     A to jsou ty okamžiky, kdy nás ohromně pobaví, protože tady vidíte tu jejich šťastnou pohodu a pocit bezpečí, že jim prostě všechno projde.  A nemají pravdu?

Iva