.. a jedeme dal
Středa - 27. Ledna
DEN TŘETÍ - "VYCHÁZKA"
DEN TŘETÍ - SNĚHOVÝ
Mám hlad!!! No jo no. Ráno jsem do sebe hrkla dva šálky vlažného ovocného čaje, lučinu a pomeranč jsem bafla do kapsy a mazala na první dnešní procedůru.
KVD - neměla jsem tušení, co to je. Krátkovlnná diametrie - říká strejda gůgl. No, teď jsem o hodně chytřejší No nic, beru sportovní oblečení a nechám se překvapit .
Sportovec Peňáz (tak se jmenuje , který mě včera cpal do lymfodrenážního skafandru, mě usazuje na obyčejné židli a ke kolenům mi přikládá dvě diody. Nesmí se toho dotýkat. Přede mnou je přístroj a ten vysílá elektrické impulsy. Trvá to 10 min. , hřeje to, nudím se Účinek této léčby se prý pozná až tak za měsíc. Nevadí, hlavně, že bude . Mám pauzu celých 40 minut do dalšího ozdravovacího procesu. Dávám si pořádnou kávu v místním báru. ÓÓÓ, to je lahoda, pane jahoda - jak říkala moje babička.
Ráchám se v bahně. Už jsem zkušenej lázeňskej povaleč. Zase se mi ale bělostné pahorky mých tvrdě zaplacených jedniček třesou smíchy. Vedle se odehrává super komunikace sestry a pacientky.
Ty plavky si sundejte.
Jejej! . . . ozve se pisklavým hláskem
No i ten spodek
Jejejej! Fakt?
No jo, tady se chodí na ostro!
Ahá, to jsem nečekala.
Teď si lehněte do té vany.
Jééé, to klouže.
No celá si tam lehněte. Nesedejte si, položte se.
Aháááá, ale to je strašně špinavý!
No, vždyť je to bahno. To je léčivý bahno. Kvůli tomu jste tady.
Íííííííí
Ponořte si i ramena. To se pak umejete, nebojte 
No, a pak se nechechtejte. A to bahno nesmí cákat ven z tý vany. Což s mým břichem je dost náročnej úkol . Odbahněná mažu na magnetoterapii - Peňáz mi strká kolena do tunelu, ověřuje si, že u sebe nemám mobil ani hodinky a já jdu opět počítat kachličky.
A rovnou běžím na oběd. Dnes to docela jde. Brkaše je z prášku, tu stejně ale já nesmím, takže sním jenom holandský řízek a kyselou okurku a notně to zapíjím ovocným čajem. Buchtičku přenechávám sousedce u stolu, která moc děkuje - že prý jí přijde odpoledne k chuti 
A co teď? . . .
Včera napadla obrovská spousta sněhu. Svítí sluníčko. No přece nepůjdu na přednášku o prospěšnosti bylinek v druhém patře LD Olga .
Procházky nesnáším. Už když jsem byla malá holka a rodiče mi dali šatičky a kabelku, nedejbože kočárek s panenkou, mohla jsem se převrátit naruby. Naštěstí moji milovaní rodiče brzy pochopili, že v sedmém nebi jsem a nejhodnější budu, když mi dají kolo.
Vyrazila jsem hlubokým sněhem v parku. Přeci nepůjdu po silnici!
Přešla jsem duhový most. Néééé , neděste se, jestě jsem tu Duhový most se říká mostu Duha přes Lužnici. Fajn - hezký výhled, dělám pár povinných fotek. Na silnici je břečka z tajícího sněhu. Většina aut ohleduplně zpomalí. Ne tak dodávka PPL. Profrčí kolem mě a já mám místo bahna za krkem mokrej špinavej sníh. No a co, vždyť oni mě zejtra zas vykoupou . 
Vracím se zasněženým parkem do centra. Na náměstí usedám na jedinou očištěnou suchou lavičku. V kolenou bodá palčivá pálivá bolest. Po chvilce příjemného vyhřívání se na sluníčku se přistihuju, že si hladím kolena a zírám před sebe. Tvl, už mi chybí jen hejno holubů a v ruce pytlík se starým chlebem.
Posílám vám všem fotku připomínající důchodce krmícího holubi a Štefina mi posílá kontra z pobočky fotku podobného ražení, jen sedí u pracovního stolu. No co vám budu povídat! Dostávám záchvat smíchu a tak si tak sedím uprostřed náměstí, chechtám se nahlas, hodiny na věži odbíjejí půl třetí a kolemjdoucí bechyňané se na mě dost divně koukají . Možná by mi slušela i lahev rumu v ruce .
Zatínám zuby a jdu zpátky domů. Nojo no, píšu domů. Bylo nám razantně vysvětleno, že máme neschopenku. Proto nikam ven z Bechyně nesmíme. Teď jsme doma tady a musíme dodržovat přísná pravidla.
Přicházím na pokoj, osprchuju si zbytky černého sněhu z krku a jdu si do postele číst. Anděl strážnej mi písk nařídit si raději na 16:45 budíka. Během pěti minut jsem spala jak zabitá .
Zvoní budík. Já nevím kde jsem, co je to za postel, za pokoj, je tu zima (otevřela jsem si okno, abych si vyvětrala .Běžím na večeři. No, možná by bylo lepší, kdybych jí propásla. Opět masová UHO s naházenou převařenou zeleninou a tentokrát 4-mini kousky masa a hora brambor. Sezobávám maso, zapíjím čajíkem a jdu zkusit číst .
Zítra mám dva individuální tělocviky. Jestli to bude Peňáz, zkusím mu vysvětlit, že se mnou musí fakt opatrně
Čtvrtek - 28. Ledna
DEN ČTVRTÝ - TĚLOCVIK A SPÁNEK
Ráno se mi ale brutálně nechce vstávat Hodně špatně jsem spala. Přeleželá a oteklá mažu na snídani. Dva trojúhelníčky taveného sýra, čajík tentokrát bylinkový - vlažný Odolávám chuti namazat si sýr na housku s máslem. Jsem statečná, ale nevím, jak dlouho mi to vydrží. Vychutnávám si ty dva trojúhelníčky sýra a zapíjím to asi 4-mi šálky čaje.
Od 8:00 se válím na podvodní masáži. Jůůů, je to fajn Horká voda mě probírá z mrákot. Opět mi to připomíná film S tebou mě baví svět. Sestřička má v ruce hadici s proudící vodou a masíruje mě a já se jí ve vaně otáčím dle jejích pokynů. Vana je óbrovská a tak mám pocit, že mám BMI 20
Sestřička je milá a výřečná. Ptá se mě, jestli už mám někoho na pokoji. Říkám, že ne, že jsem si připlatila za samostatné bydlení.
" No, to jste dobře udělala. Já tady slyším příběhy! Jedna si stěžuje, že se druhá nemeje, že nechce větrat, jedné je zima, druhé vedro. Budí mě v noci, když chodí čůrat! Pouští nahlas televizi. Kouká dlouho do noci na televizi. Svítí si lampičkou! Nesplachuje záchod. Nechá si v umyvadle do rána namočené kalhotky k vyprání..."
Maminko - já vím, že se ti to moc nelíbilo, ale já jsem fakt ráda, že jsem to udělala
Než půjdu na 2 lekce individuálního tělocviku, mám hodinu volno. Jdu do místního báru na kafe. Jenže je mi děsný vedro, tak neodolám a dám si třetinku Plzničky díky tomu se skamarádím s bodrým chlapíkem. Je s ním docela sranda.
Na pokoji si oblékám nové elasťáky, tričko Dycky Most a fungl nové tenisky. Čeká mě individuální tělocvik.
No, co vám budu povídat. Tenisky zout . Elasťáky stahnout
Dozvěděla jsem se, že mám nohy do Ó a že bych měla trošku sportovat a výrazně zhubnout. Tvl, už je to tu zas. Aniž by někdo věděl, co mám za sebou, tak hned radí.
No nic, skousla jsem v sobě jedovatou poznámku a časem sestřičku navedla na informace, které byly pro cvičení důležité. Výrazně změnila přístup ke mě a k našemu cvičení. Nakonec mě dokonce pochválila za statečnost Cvičení hodně bolelo. Ale jsou to cviky, které bych měla minimálně obden doma cvičit a kondice mých svalů na noze by se měla výrazně zlepšit. Přesně pro tohle jsem si sem přijela.
Mažu na oběd. Celé tři kousky masa ve vodnaté slané omáčce mě vrátily zpátky na zem. Včera jsem si myslela, že se jídlo začne trochu zlepšovat. Přiložené kiwi to fakt nevylepšilo .
Vracím se na pokoj a zcela účelově si jdu odpočinout. Usínám a snažím se nemyslet na nehezké věci, které mi sestřička v určitě dobré víře říkala.
Po probuzení si zapisuju všechny cviky, které jsem se naučila, protože do zítra bych je zapomněla. Všechny jsem si je na zemi i zacvičila. Kromě těch s malými míči - ty nemám .
A šup - už je tu večeře. Po večeři sedím s ženskejma v baru - potykaly jsme si a je to docela fajn. Ale jedna se ráda poslouchá a druhé moc nepouští ke slovu. Je to spolubydlící mé paní u stolu. Ale lepší, než pořád držet bobříka mlčení .
Dozvídám se ale docela drsné informace. Ivana tu byla už na podzim. U stolu v jídelně se sedělo normálně po šesti. Byla tu 10.den a čekala na proceduru. Přišla k ní sestřička a řekla "Okamžitě běžte na pokoj a sbalte si věci, musíte domů" Pak jí přišla na pokoj vysvětlit, že u stolu s nimi seděl pán pozitivní na covid. Během 15-ti minut byla před budovou a přijel pro ní přítel. Nesměla sedět ani uvnitř v recepci. A paní, s kterou bydlela na pokoji, ta domů nemusela. Jen lidi od stolu 
No, a pak taky vyprávěla, že parkoviště je tu hlídané kamerou a že hlídají, jestli pacienti neodjíždějí na víkend pryč z lázní. Nebo i na neděli. Jsme kontrolovaní, že si odebereme jídlo. Jedna paní prý dopředu řekla, že nepůjde na večeři, že jí není nějak dobře, a vypakovali jí hned domů.
A 12 lidí v neděli večer přijelo autem zpátky z domova, kam odjelo v neděli ráno a oni jim řekli, že porušili pravidla a že si mají sbalit a jet domů. A museli uhradit celý pobyt pojišťovně.
Takže já si rozmyslím jakejkoli výlet mimo Bechyni. Tohle mi za to nestojí Zítra si pro mě přijde po večeři k jídelně Jarda Odvede si mě domů a na osmou mě zase přivede zpátky Je to džentlas - ale to on byl vždycky.
