Lázeňské zážitky mé kamarádky
23. 1. v loni (bo letos jsem tam zase, ale to bude jiný příběh)
Bolí mě kolena. Hodně. A už dlouho. Cvičím, jím "loufkarb" , hubnu, snažím se bolest ignorovat. Jak si ještě pomoct? Jasán, už to mám! Pojedu do lázní .
Návštěva lékaře - žádanka - vyběhání všech různých potvrzení
A JE TO! Jede se 
Kam? Bechyně.
Proč tam? Protože se mi Bechyně líbí. Protože je to blízko k Andulce. Protože budu chodit na kafe k Jardovi. Protože tam mají léčivé bahno 
Očekávám: 3 týdny plné náročného tělocviku, cvičení s terapeutem, plavání v bazénu, různé přístrojové terapie, máchání v bahně, lymfodrenáž.
Procházky Bechyní, setkání s Andulkou a Jardou, spoustu času na čtení knížek, sledování Netlflixu, luštění mých milovaných "malovaných křížovek", hraní her a sledování sportovních přenosů
Dalším důležitým krokem je BALENÍ KUFRŮ
A ano - kufrůůůůů. Budu mít 2. Celé dva kufry Jeden malý "tzv. technický" a jeden vééééélký se spoustou triček a elasťáků na cvičení.
Šaty? Néééé - ty si s sebou fakt já neberu 
Ale nový tenisky - ty teda jo, ty jsem si na to koupila.
Celou sobotu se odhodlávám balit. Strašně se mi nechce. Můj nový kufr stále stojí v originálním igelitovém obalu a stále uprostřed obýváku. K večeru už se bičnu a jdu balit! Jó, ráda bych! Ale kufr je zamčený, návod nikde, kód neznám! Mě šlehne!!!
Přítel na telefonu - neboli Andulka v Táboře - vygůglila návod a šup - kufr je odemčen a já do něj hážu věci tak, jak mě to napadne. Elasťáky ještě v originálním balení, jak jsem si je před týdnem objednala. Trička beru v komínkách rovnou ze skříně.
Hledám nabíječku na mobil a plavecký brejličky. Kde jen můžou být? Jéje, nacházím taštičku s líčidly, které jsem hledala před týdnem, když jsem měla záhadný záchvat chuti být krásnější 
Je 21:30 - mám zabaleno
24. 1.
Je neděle ráno. Plánovala jsem vyjet v 9:00. Hrozně moc se těším na Andulku
O kočičáky se mi postará Lucka s Ivetou a Eliška. S hrůzou zjišťuju, že se mi po nich bude asi stejskat! Nééééé - přeci nejsem ještě stará šedivá bába, co žije sama s kočkama a když je opouští, bude plakat
Jó, ještě musím odklidit věci pod dřezem, protože v pondělí přijdou kontrolovat přívod plynu - i když nemám žádný plynový spotřebič. To nevadí. Jeden musí být důsledný.
Telefon mi hlásí, že mám v Mostě očekávat husté sněžení. Blbost! V noci pršelo! 
Už jsem oblečená. Jenže nikam se nejde. 
Všechno zpět. Sračka jak bič! Nervozita? Covid? Uáááááá!!!! Tak svlíknout, sprcha, a všechno znovu. 
Koukám z okna. Chumelenice jak sviňa! Tak vono je celej pátek a sobotu plus 10 stupňů, obleva, celou noc prší. A když já vyrážím do jižních Čech, tak kalamita?!!!!
No co, hlavně se z toho neposrat!
Je 10:00, vyrážím.
Než jsem nanosila kufry, batůžek a tašku s výpočetní technikou do auta, měla jsem na hlavě místo čerstvě vyfoukaného a gelem vytvarovaného účesu sněžnou beranici a místo mikiny ze sněhu kožich. 
Cesta do Prahy hnus flus - hustě sněžilo, můj lehoučký prskolet ve větru kličkoval silnicí. Ve 12:30 se blížím do Slap. A proti mě jede modrej Karoq a v něm . . . v něm Andulka!!! Kam jede? Vždyť já jedu k ní!
Vše se vysvětlilo Andulka jela do Tábora pro Indické jídlo! Mňam!
A tak jsme pokecaly o všem možném, probraly novinky v pracovním i osobním životě, skoukly seriál na Netflixu Lupin a bylo nám fajn
Jó - apropó, k tomu seriálu! Jako bacha na to. Seriál Lupin je pěknej. Napínavej. Hraje tam pěknej herec. Ale pozor! V momentě, kdy se děj chýlí k rozuzlení, divák má napjatý smysly jak špagáty a je celej nedočkavej . . . tak co udělaj Netfliťáci? UTNOU TO!!! A že prý další série za pár měsíců!!! Auuuuuuu, to se nedělá přeci tohleto!!
