pokračování 2
26. Ledna - úterý
Huráááá, svět je ještě v pořádku! Dnes jsem potkala 2 - slovy dva lidi v županu!!!
Ale pojďme popořádku
DEN DRUHÝ - SNÍDANĚ
Andulka mi říkala - to se těš, snídaně jsou rautový , vybereš si dosyta, co budeš chtít a co ti dovoluje tvůj LC styl stravování.
Zlatý voči!!! 
Už jenom rozpis procedůr mě vyvedl z omylu - v 7:00 snídaně a v 7:20 už musím stepovat u dveří první procedury. To nejde dohromady s vydatnou snídaní
Mé plány s krabičkou, do které si nandám šunku, sýr, rajčátko a plátek okurky vzaly za své při příchodu na dnešní snídani. No, pravda, mírné podezření jsem pojala už včera, když jsme si objednávali snídani na zítra a tam byla volba 1. žervé a volba 2. lučina
Ale protože jsem nenapravitelný optimista, doufala jsem 
Přicházím v husté chumelenici na snídani. Dneska mám ještě čas, první proceduru mám až v 8:00. Ještě podotknu, že tu jsou hodně tvrdé matrace, takže dost špatně v noci spím. Klouby bolí, často se budím Nechápu, jak v lázních, které jsou zaměřené na pohybový aparát můžou být takhle tvrdý pryčny.
... vás napínám s tou snídaní, co? když vono se dneska nic humornýho nestalo, tak to musím něčím nahnat
Tak přicházím ke stolu. Do nosu mě binkne "vůně", až mi z toho skoro blinkne
Na stolech stojí nerezové konvice jako kdysi ve škole v přírodě. A v těch konvicích je béžová tekutina. Ano, bílý kafe, ale takový to, co známe fakt z nemocnic a léčeben a školek v přírodě. Zrnko kávy to nevidělo a docela to smrdí.
Brzy s úlevou zjišťuju, že v druhé konvici je starý známý červený ovocný čaj - jupííííí Jak málo mi začíná stačit .
Na stole leží talířek a na něm jsou položeny dva plátky sýra, dvě kolečka okurky a jedna čtvrtka rajčete. Vedle talířku bylo jedno malé máslíčko a medík. První, co mě napadlo, že někdo seděl na mé židličce a jedl z mé mističky
Pak mi došlo, že spolu s bílou houskou v košíku je to moje snídaně!
No, co naděláš. Vzhledem k tomu, že naposledy jsem jedla včera ty 3 kousky masa velikosti kostky cukru, jsem měla docela hlad. Dobrá tedy - dnes poruším LC a beru jednu housku (né že bych na ní neměla chuť - to bych teda zase kecala). Rozpůlím si jí na dvě půlky. Na tu jednu kladu ty dva ustrašený plátky sýra s okurkou a rajčetem. Konvici s "bílokávou" posouvám ke spolustolovnici se slovy "Tady je i bílá káva, abyste věděla, že je tu i něco jiného než jen ten čaj" A s úsměvem si nekompromisně přitahuju konvici s tím čajem blíž k sobě . Tím jsem si zajistila ranní pitný režim a eliminovala "vůni" té bílokávy.
Na druhou půlku housky jsem si mázla to máslíčko a ten med. Jako, já tuhle kombinaci miluju. Ale už jsem úplně viděla, jak na mě naskakujou ze sacharidů a cukrů ty kila a chechtaj se mi do obličeje.
No nic, však já to každý ráno dělat nebudu . . . budu se snažit to nedělat . . . no, držte mi palce . . .
Mažu na maraton procedůr . . . Začínám perličkovou lázní. Velmi milá sestřička se mi omlouvá za rezavou vodu. Prý opravují studnu a napadal tam asi nějaký bordel . No, kdyby mi to neřekla, mohla jsem se ráchat v bublající rezavé vodě s vědomím, že je voda zabarvená od místního léčivého bahna a tudíž mi neskutečně prospívá.
Neboli - Věř a víra tvá tě uzdraví
Nevadí, jsem panelákové dítě a rezavá voda nám občas tekla. Hlavně se z toho neposrat. Po příjemné koupeli jsem opět ve vývojové fázi novorozenecké vánočky uložena na lůžko. Na zdi je 70 kachliček, z toho 3 vínové a 17 žlutých. Ostatní jsou bílé. Fakt se u toho nudím .
Z koupele plynule přecházím na částečnou masáž šíje, zad a hýždí . Nemluvný prošedivělý asketický masér se do mě pustí a musím říct, že masáž to byla velmi příjemná a užila jsem si jí. Kachličky jsem počítat nemohla, neb tou dírou v lehátku toho na zemi moc není vidět .
Mám 30 min čas, tak jdu na pokoj. Musím se obléct do dlouhých kalhot a ponožek. Čeká mě přístrojová lymfodrenáž. Cestou na pokoj vidím pána v županu, jak kráčí po schodech z druhého patra dolů na procedůru. Mé srdce zaplesalo! Župany žijou! Župany se nosí!
Navlíkám si tepláky HC Verva Litvínov a vyrážím. 
V dobré paměti mám ještě nemilou vzpomínku cca 10 let starou, kdy jsem někde na wellness pobytu měla zaplacenou tuto proceduru a do toho skafandru jsem se jim nevešla. Paní to tenkrát nevzdala, z posledních chvil a na krajíčky suchých zipů ten skafandr zapnula a odešla. Přístroj začal nohavice nafukovat a během 5ti vteřin se suchý zipy rozjely a skafandr se rozletěl. Bylo to potupné, peníze za proceduru mi nikdo nevrátil a já jsem si tenkrát říkala, že přeci ještě nejsem tak tlustá.
Sedím přede dveřmi, procedura má začít v 10:15. Už je 10:20 a nikde nikdo. Oslovuji sestřičku a ta zjišťuje, že se někde někdo zapomněl. Nakonec přibíhá mladý vysportovaný muž se slovy, že má ale službu v tělocvičně. Pozavírá dokořán otevřená okna v místnosti a otevírá skafandr a ptá se mě "už jste na tom někdy byla?"
No, tvl, to je otázka. To se mu mám přiznat, že byla, ale že jsem se nevešla? 
Ále co, tenhle si mě stejně vzít nebude chtít, tak jsem se přiznala. Vzal to gentlemantsky a při našem povídání mě do toho pevně ustrojil a zapnul. Usmál se a řekl : "No, buď jste zhubla nebo to tu máme větší". Miluju upřímnost dnešních mladých lidí.
Lymfodrenáž trvala 25 min. Přístroj nafukoval a upouštěl a já při každém nafukování s hrůzou trnula, kdy se ten skafandr zase rozletí. Nerozletěl. Vydržel to a já s ním. Při tom stresu jsem zapomněla i počítat ty kachle .
Vzhledem k tomu zpoždění to tak tak stíhám na oběd. Copak asi bude dobrého?
Dle přiložené fotky si udělejte představu sami. Jako - dalo se to jíst. Ale byla to zase nějaká omáčka z prášku - nevěřím, že tohle kuchař uvaří z normálních surovin. V tý omáčce plavaly 3 fazole a pár kostiček kukuřice a takový to masový drobení, co nám dávali v družině do rizota.
A k pití tentokrát ani bílokáva ani čaj. NIC! NIC! NIC!
No nic - jdu na pokoj. Jsem nějaká zdrchnutá z toho všeho.
Mám v plánu se převlíknout, dát si dole na baru dobrý presso a jít se projít. Místo toho jsem totálně vytuhla na posteli a probudila se v půl čtvrtý. No a co - dyg sem v láznich, né?
Probrala jsem se z mrákot, rozhýbala bolavé klouby.
Tak si čtu, sdílím své dojmy s vámi, holky, co to teď čtete a za chvilku je tu večeře. Je to stejná šlichta jako v poledne, akorát s knedlikem. Jo a pozor, novinka. Objevili jsme "nápojový automat" V jídelně na stole je malej automat a my si s paní u stolu všimly, že tam lidi chodí a točej si něco k pití. Paní říká "jdu na průzkum"
Přišla s hrníčkem nějaké růžové tekutiny. Lokla si a říká: "No fuj, to je nějakej sajrajt z prášku, to se nedá" 
No, a je za mnou další den. Venku hustě chumelí. Je to krásný. Zítra nesmím usnout a půjdu se opravdu projít. Taky musím konečně Jardovi napsat, že tu jsem. Snad mě pozve na dobrý kafe.
Hokej jsme vyhráli - supééér. A byl to hezký hokej. Hubl dal krásnej mazáckej gól a Ivanovi tím dal k narozkám dárek ve formě překonání jeho rekordu v počtu bodů za Litvínov Ivan byl formát - určitě by měl radost
No, a pak se ze zpráv dozvídám, že zemřela Hana Maciuchová a Oli s Pavlem že přišli o své dva kamarády. To mi srazí náladu na bod mrazu. Ale i takový je život. Pouštím si nový seriál, který má nahradit bláznivýho Boba a doktora Mázla. No, bude to skoro stejný jako Modrý kód - sestřičky. Ale já mám tyhle seriály ráda .
Po těch glutamátovejch bombách mám žízeň jako trám a protože jsem prošvihla otvírací dobu baru, piju tu mírně narezlou vodu z kohoutku. Třeba je léčivá
Venku stále krásně chumelí. Přeju vám všem dobrou noc.
Zítra mě čeká procedura s názvem KVD. Nemám tušení, co to je 
