Golden Hill

Pondělí 25. 1.

LÁZNĚ BECHYNĚ - DEN PRVNÍ - NÁSTUPNÍ

Přijíždím do Bechyně po věhlasném Duhovém mostě a modlím se, aby zrovna nejel proti vlak Parkuju na velkém parkovišti - beru jeden z kufrů a na záda batoh a vyrážím na recepci.

VÍTÁME VÁS - UBYTUJTE SE 

Fronta lázněchtivých lidí. Dostávám se k mladému muži. Je milý, ochotný, usměvavý. Přesto komunikace s ním má podstatný háček. Chlapec má vadu řeči. A jeho instrukce kam mám jít, do jakého čísla dveří, co nejdřív a co potom - tak to vše se mi rozpadá do změti slabik a půlek slov. Asi jako kdyby vám někdo napsal milostný dopis v japonském písmu. Rozsypaný čaj! 

Vysílám prosebné signály k mladé slečně u vedlejšího počítače. Ale dělá, že je nevidí. Dělá, protože naše pohledy se několikrát setkaly. Kolegiální loajalita je fajn věc, ale ne vždy je ku prospěchu věci Z ničeho nic chlapec přerušuje stakádu svých instrukcí, zpříma se mi zahledí do očí a vyhrkne: "Teplotu už Vám někdo měřil"?!

A já na to "NE"

"Tak d čla denáct" Né nevysypala se mi písmenka. Ten chlapec takhle mluví. Jenže já už si začínám zvykat a tak chápu, že mám upalovat do čísla jedenáct, kde je sice přijímací kancelář, ale než se vším začneme, musí mi tam nejdřív změřit teplotu.

V čle denáct je zas fronta. Mísí se tu lidé, kteří jdou teprve měřit teplotu a lidé, kteří už jdou na přijímací pohovor. Mám teplotu 36,2.

Uf, můžu zpět ke koktajícímu chlapci. Dokončili jsme spolu s vypětím všech sil ubytovací ceremoniál a já si při odchodu všimla, že za mnou stojí statečně jen jeden pán, zatímco u přepážky mladé slečny je lidí asi deset . Pochopili vážnost situace .

Jdu si do auta pro další, ten větší kufr a tašku s noťasem, tabletem, foťákem, nabíječkami a fleshkami. Do práce chodím s igelitkou - modří vědí .

Odnáším si vše na pokoj a vydávám se do přijímací kanceláře.

DEN PRVNÍ - PŘIJÍMACÍ KANCELÁŘ

Vystála jsem si opět frontu. Během toho času jsem si vyslechla spoustu užitečných informaci od zkušených lázeňáků a lázeňaček, kterak je možné k lázním přijít .

Přivítala mě znovu sestřička, co mi měřila teplotu. 

Posadila mě na křesílko 3 m od ní a začala s podrobným výslechem - jaké léky beru, kdy a jakou gramáž, jaké jsem kdy prodělala operace a proč - proč jsem byla na operaci žlučníku? No, copak já vím? Prostě mě bolel a měla jsem záchvaty. No ale to může mít spoustu příčin! Bezradně krčím rameny. Napíšeme kameny? Jasan - kývám s nadějí, že se ve výslechu pohneme dál. V podstatě se vás tu ptají na všechno, co mají napsaný v doporučující zprávě od lékařky a kontrolují, jestli jim odpovíte to samé, co je v té zprávě.

Datumy všech operací jsem vzdala - fakt si je všechny nepamatuju. Tak sestřička u jedné z nich napsala "před x lety"  Proč ne. Stará jsem na to dost .

Výslech trval bezmála 20 min. Na závěr došlo na měření tlaku. Bylo pro mě příjemným překvapením, že po tom všem byl můj tlak pouhých 135/90 

Mažu k panu doktorovi . . 

DEN PRVNÍ - LÉKAŘSKÁ PROHLÍDKA

Pan doktor si mě taky posadil na 3 m vzdálené křesílko. Byl tam malý rozdíl - pan doktor ke mě seděl zády.

Nebyl ani milý, ani usměvavý, ani hezký. Zato mluvil srozumitelně a nahlas. 

Něco ťukal do počítače, pak na mě houknul, ať se svléknu do prádla. Tak tam stojím se svou postavou hodnou ukazování a čekám, co se bude dít. 

Projděte se mi dopředu, pojďte zpátky. Otočte se zády. Pak mi stahnul kalhotky na půl žerdi a prý předkloňte se co to nejvíc jde. 

HMMMMMMM??????

Položil si mě na lehátko. Prohmatal, zakroutil každou nohou tak, že ještě večer jsem skoro nemohla dojít na záchod a prohlásil, že jsem na tom docela dobře.

Otočil se na své židličce a ťukal a ťukal a ťukal. U toho si potichu broukal a brumlal a já z toho pochopila, že sestavuje procedury. Tak jsem se nesměle ozvala, že bych ráda manuální lymfodrenáž.

"máme jenom přístrojovou"

A do bazénu můžu chodit i volně?

"bazén je první týden zavřený"

A máte tu nějakou posilovnu s rotopedem a posilovacími stroji, kam můžu jít kdykoli sama?

"máme, ale nesmíte tam sama. Jen v rámci hodin, které Vám napíšu"

Najednou se otočil a říká: "Tak jsem Vám napsal perličkovou koupel, vonnou koupel, podvodní masáž, magnetoterapii. . . .

Skočila jsem mu do řeči a říkám mu "Vidím, že mi sestavujete procedury. Je možné mít individuální tělocvik s fyzioterapeutem, aby mě naučil ty správný cviky na posílení svalů kolem kloubů?"

Už mu ty moje otázky byly asi divný. Povídá: "Vy jste tu chtěla tolik cvičit? Většinou je velký zájem o ty relaxační koupele"

Tak jsem mu vysvětlila, že jsem si nepřijela odpočinout. Že jsem přijela cvičit, plavat, absolvovat léčebné elektroprocedury a naučit se cviky, které budu cvičit doma a které mě připraví na operaci obou kolen. Že nestojím o vonné koupele.

Doktor: "Jo tááák, tak to zpřeházíme"

A tak jsem získala procedury, které jakž takž odpovídají mé představě o 3 týdnech času, které jsem přijela věnovat zlepšení mého zdravotního stavu  Chjo, co si člověk nevyhádá, to fakt nemá.

A teď mám mazat na oběd a pak do kanceláře, kde mi načasují procedury . . .

DEN PRVNÍ - OBĚD

Tak tahle kapitola bude velmi krátká a nebude si mi psát lehko. Oběd fakt nebyl dobrej 

Nejdřív jsem musela za nutriční specialistkou. Což je sestřička, která se Vás zeptá: "Jste diabetička?"

NE

"Jste na nějaké jídlo alergická?"

NE

"Tak tady máte kartičku - jste skupina A, máte stůl 4/2/A - na dveřích je plánek. Ale já Vám to raději ukážu" 

no, ještě že tak. Ten plánek je jak pro atomový inženýry.

Zasedám u stolu 4/2/A. Budeme tu sedět dva. Na stole je konev s teplým ovocným čajem. Servírka mi přináší vývar s nudlemi. Myslím, že je z pytlíku. Samozřejmě z vélkého průmyslového pytlíku, pro tolik strávníků. Ale dá se.

Dnes a zítra si vybírat nemůžeme, máme jídlo jednotné. Na středu už si vybírám z nabídky 2 snídaní a 3 jídel. Tuším, že už se nemusím bát, že tu nekontrolovaně ztloustnu, protože neodolám výborné kuchyni.

Servírka přináší talíř. Na něm je hromada brambor, která spolu s bílým plátkem kuřecího masa plave v neskutečně hnusné UHO světlé omáčce. Na kraji talíře se na mě smějou tři malé kousky brokolice a asi 5 babykarotek .

Jupíííí, mám vyhráno - tady určitě nepřiberu.  Krájím kousky kuřecího masa naprosto bez chuti, otírám ho o brambory a tím se ho snažím zbavit z co možná největší části té nechutné masoxové UHO omáčky. Každé sousto si vylepšuji brokolicí a baby karotkou.

Vše zapíjím teplým ovocným čajem a hledám ta pozitiva. Jasně - nepřiberu !

Po obědě si mažu pro časový harmonogram procedur. Dveře se neotvírají. Je v nich vyříznuté malé okénko, které se vytahuje nahoru. Podobně jako kdysi na nádraží, když jste si šli koupit jízdenku - takovou tu malou, z tvrdého žlutého papíru, kde bylo vytištěno, kam jedete a strojkem vám na ní vyrazili datum, kdy platila 

Mám zaklepat a čekat.

Klepu a čekám.

Okénko jede nahoru. Ozývá se "prosím"

"Jdu si vyzvednout harmonogram procedur"

"jméno"

Jak milé  Ale opět oceňuji, že rozumím verbální komunikaci.

Sestřička mi strčila do ruky papír: "Za deset minut máte rašelinovou koupel. Pro rozpis procedur si přijďte pak"

S vědomím, že riskuju přicvaknutí prstu do zatahujícího se okýnka jsem tam tu ruku strčila s prosbou, že jsem tu poprvé, že moc nevím, jak to funguje. 

"Na tuhle lázeň chodíte úplně nahá"

Nechávám ruku odvážně v okýnku a co nejvlídnějším tónem, který svedu, se ptám, jestli můžu tedy jít svlečená jenom v županu, když je to tady v budově" 

Přála bych vám vidět reakci mladé slečny.  Okýnko šlo najednou vytahnout o dalších 20 cm nahoru. Sklonila se do okýnka, aby se podívala, co za idiota stojí na druhé straně a povídá: "V županu?!?"

A neodpustí si náležitě udivený nevěřícný tón. "Viděla jste tady někoho chodit v županu?"

Nesměle namítám, že se tu všichni dnes teprve ubytovávají, takže vidím všechny jen s kufrem (lázně byly dnes první den otevřeny).

A že když jsem byla někde na welness, chodili jsme v županu, když to bylo v budově, abychom se nemuseli stále oblékat a svlékat.

"No tak to bylo asi tak před 50-ti lety, ne? Tady fakt moc lidí v županu nepotkáte. Vezměte si nějaké pohodlné volné oblečení, které rychle svléknete a zase obléknete. Je tam NORMÁLNĚ ŠATNA" (slečna dala významný důraz na tato dvě slova) "a pak si přijďte pro ten rozpis procedur. A už jděte, máte tam být za 10 minut"

A tak mažu na pokoj svléknout spodní prádlo, naostro natahuju volný rifle a tričko a naboso v pantoflích upaluju naložit se do bahna. Župan je přežitek, vážení - možná před 50-ti lety 

KOUPEL V BAHNĚ

Bahno mám stále všude.  Koupel byla příjemná a neubránila jsem se záchvatům smíchu. Celé tělo černé, jen prsa a břicho mi vystupují nad povrch a zůstávají bělostně čisté. V hubnutí je přede mnou ještě dlóuháááá cesta .

Po pěti minutách mi začínají po čele stékat čůrky potu. Mám se utřít rukou od bahna? Bude to k ničemu - obličej budu mít stejně mokrý a ještě zabahněný.

Po 15-ti minutách říká sestřička "Já Vám teď tu vodu vypustím, ale Vy zůstaňte ležet, prosím"

Pochopila jsem z různých pokynů, že je důležité nenadělat bordel vedle vany. Chápu to, ona to musí pak uklízet  Nééé, v tom není ironie, opravdu to chápu .

Tak ležím - voda pomalu odtéká. Bahýnko zůstává na mém těle a s odtékající vodou těžkne a těžkne. Připadám si, jako by na mě ležel traktor. Hmmm, asi už jsem fakt stará. Mohlo by mi to připomínat taky že na mě leží pěknej svalnatej chlap. Nééé, mě napadne traktor, tvl .

S posledním zabubláním odtokové ďoury přichází sestřička. Mám tendenci se zvedat, ale ona že néééé , že "ležte".

A tak ležím a sestřička me sprchuje.  No, co vám budu povídat, připadám si jako prasátko na zabijačce, jak ho v těch neckách polejvají horkou vodou.

Když mě opláchne z nejhoršího, dovolí mi se postavit. Osprchuje mě zezadu a pak mi podává sprchu, že se mám omýt zepředu a nenacákat před vanu a decentně odchází. 

Tak se snažím se omýt a přitom nenacákat Podle toho to taky vypadá - to omytí 

Pak jsem zabalena do prostěradla, musím si nasadit roušku a ulehám na lehátko. Tam mě zabalej ještě do teplé deky. Pro mě hrůza! Jsem jak novorozenecká vánočka, potím se a nudím se. Počítám stropní čtvercové desky a počet kostiček na zářivkové konzoli. Musím vydržet 10 minut!

A tak jsem vydržela! Nejsem žádná padavka. Hlavně se z toho neposrat!  Nevěřili byste, jaká je po takový proceduře žízeň . A tak jdu do místního báru a zahajuji oficiálně lázeňskou péči lázeňským trojbojem - minerálka, káva, pivo 

Kam se tenhle trojboj časem posune? Nechme se překvapit . . .