Ještě jednou k vrchu Zlatník
Nikdy jsem se nesetkal s relevantním odkazem na to, jak přišel vrch Zlatník skutečně ke svému jménu. A to už v jeho blízkosti bydlíme několik desítek let. Tradují se jen lidové „povídačky“ z dob sudetských Němců, kterým je těžké uvěřit. V uplynulých dnech se mně ale dostal do rukou originál Domovědného sborníku České obecné školy v Libočanech z roku 1934 a v jeho části „místní pověsti“ mě zaujal tento doslovný text:
„Zlatý vrch /Zlatník/. Lučané měli vlastního knížete Vratislava. Za jeho vlády byl v zemi Lucké mír a klid. Vratislav měl syna Vlastislava, pro kterého nastřádal veliké množství zlata. Když Vratislav zemřel, jeho syn uložil ho do zlaté rakve a s velikou slávou jej pohřbil na vrchu nedaleko Libočan a nad hrobem mu vystavěl velikou mohylu. Vrch, na němž byl Vratislav pochován, uchoval si až do dnešního dne jméno Zlatý vrch /Zlatník/. A na jeho temeni nacházíme kameny z bývalé Vratislavovy mohyly“.
Ihned mě napadlo „bylo by něco takového možné?“ a začal jsem hledat. Za předpokladu, že se jedná o knížete Vratislava II. (žil od 1033 do 14. ledna 1092, byl český kníže od 28. ledna 1061 do dubna 1085 a poté první český král z rodu Přemyslovců, zároveň byl titulárním polským králem v letech 1085–1092, jako kníže byl Vratislavem II., jako král Vratislavem I. - Wratislaus Primus Rex), který mimo jiné měl skutečně přímý vztah ke kraji Lučanů a jedním z jeho potomků se Svatavou Polskou byl Vladislav I. (ne tedy Vlastislav – jak uvádí autor citovaného sborníku) „ano, pak by něco takového bylo možné!“
Petr
Vratislav II. - freska ze znojemské rotundy
