Golden Hill

     Opět se rok s rokem sešel a máme tu Klubovou výstavu. Je to již druhá klubovka od té doby, co máme pomíky. Musím se přiznat, že na tuto výstavu, která zahrnuje celý víkend, se vždy velice těším. Má to dva zcela pochopitelné důvody. Jedním z nich je samozřejmě možnost, nechat projevit naše dva malé umělce a eventuálně, když se bude dařit, získat nějakou tu medaili. Druhým důvodem a velkou přidanou hodnotou je však skutečnost, že se tam člověk potká s lidmi, kteří mu z nějakého důvodu přirostli k srdci. Večerní posezení u dobré lahvinky vína, jen tak klábosit a vyměnit si informace, je to naprosto nezbytné a velice příjemné. Samozřejmě ani letos tomu nebylo jinak. Musím se přiznat, že obzvláště rádi se setkáváme s našimi přáteli Renčou a Honzou, bez kterých si výstavy již nedokážeme představit. Vždy se nabídnou s pomocí i radou, a v neposlední řadě právě s nimi domlouváme společné ubytování a tím i možnost trávit spolu více času. Pak zvládneme i tu lahvinku a něco dobrého do bříška. A co je pro mě navíc velmi důležité - pokud se bohužel Petr z pracovních důvodů nemůže zúčastnit výstavy, jsou to právě oni, kdo mi rádi podají pomocnou ruku. A toho si nesmírně vážím. Oba jsou úžasní parťáci, lidé se srdíčkem na dlani a výborní společníci. Hned po prvním dni výstavy jsme si udělali s našimi psíky společně krásnou procházku lesem. Pejsci se vyběhali, uvolnili se, a my udělali také něco pro své zdraví. Dokladem toho je úžasná společná fotka našich pěti psů na kládě, kterou Petr pořídil, a musím říci, že je fantastická.

     Je třeba se také zmínit, že mým vlastním zásahem jsem možná ohrozila naše přátelství  Ihned vysvětlím. Dohadovali jsme se společně na ubytování a já se nabídla, že vše zajistím. Chtěli jsme být ubytováni pospolu a trochu mimo areál, abychom se vyspali. Vzala jsem to do vlastních rukou a stalo se následující - nějak jsem opomněla Renatě sdělit, že pojedeme až v sobotu, tudíž nocleh pouze na jednu noc. Email, který jsem odesílala, jsem popletla a k Renče nedorazil. Proto se právem domnívala, že ubytko máme již od pátku! Nebýt toho, že jsme si ve čtvrtek zavolali, tak nevím, jak by vše dopadlo. A za druhé, vůbec si neumíte představit, jak kvalitní jsem objednala nocleh!?  Když Petr přišel s klíčema a moc nemluvil, měl jen nepřímé narážky (když prý přežil čundr po Albánii – tohle taky zmákne), tušila jsem, že to nebude až tak O.K.  A taky nebylo!!! No děs a hrůza! Ale zase se říká, že za málo peněz málo muziky! Což je tedy svatá pravda. Proč to ale vše zmiňuji. Teprve v zatěžkávacích chvílích a kritických okamžicích poznáte opravdové přátelství. Jak to Honza s Renatou přijali, to byla úžasná věc! Humor,  legrácky, pohodička – klídek. Žádný stres, nafučená tvář, či přiblblé poznámky. A to mě úplně fascinovalo a utvrdilo v tom, že jsou to opravdoví přátelé!!! Tímto jim za vše děkuji, zejména za jejich společnost 

     Ale co vlastní výkon našich chlupáčků na obou výstavách? V sobotu proběhla Speciální výstava a v neděli Klubová. Tentokrát jsem brala oba pejsky, jak Chucka, tak už i Codyho, pro něhož to byla úplná premiéra. Přiznávám, že jsem to odflákla, protože z pracovních důvodů jsem neměla vůbec čas s klukama trénovat -  hlavně s Codym. Nakonec se však ukázalo, že to zas až takový problém nebyl. Proč? Protože Chuck předvedl tak neskutečný výkon, že jsem se z toho dodnes nevzpamatovala! Na speciálce získal všechna ocenění, což znamená V1, CAC, VSP a BOS. Rozhodčí paní Phyllis Poduchka-Aigner z Rakouska dala Chuckovi krásné ohodnocení a její zásluhou také následné umístění a k tomu patřící poháry. Samozřejmě již jsou vystaveny na poličce jako velká chlouba a nádherně se na ně začíná prášit!

 Cody se také účastnil, výsledek byl poněkud horší, tzn. VD2, ale v tomto případě jsme vůbec nepočítali s nějakým umístěním. Přesto posudek dostal velmi pěkný. Druhý den na klubové výstavě se nás štěstí i nadále drželo. Chuck získal ocenění V1, CAC a Cody V2! Codyho ale musím především velice pochválit, protože to zvládal na jedničku, byl moc šikovný a přesvědčil nás s Petrem, že to má prostě v krvi! Teď už bude lepší a lepší a věřím, že Chucka v oceněních brzy dohoní!?

    Oba získali nádherné posudky od paní Lenky Frnčové - velice děkujeme. Když se ještě zdržím u této dámy, byla jsem překvapena jejím obrovským charizmatem a aurou, kterou kolem sebe vyzařovala. Proč se o tom zmiňuji? Pracuji celý život s lidmi, potkávám se a jednám se stovkami lidí, ale tak charizmatickou a inteligentní dámu jsem již mnoho let nepotkala. Je to můj subjektivní dojem, ale natolik mě ovlivnil, že mi nedalo se o tom nezmínit. Mimo jiné musím také vyzdvihnout její přístup k posuzování, který byl jedinečný. Proč? Její posudek byl velmi vypovídající a obsáhlý, což se u jiných rozhodčích říci nedá. Ale hlavně - po dokončení diktátu posudku znovu zopakovala vše k danému pejskovi zřetelně a nahlas, což mohli slyšet všichni soupeři a udělat si tak obrázek o jednotlivých posudcích. Tím pak bylo jasné, proč se který pejsek umístil na místě, na kterém se umístil. Tento postup mně přijde velmi elegantní a dále vylučuje možné spekulace o výsledku. Ano, je to její subjektivní názor, jako u každého rozhodčího, ale tento je průhledný, seriózní a fér!!! Tímto bych dnešní vyprávění ukončila, další příspěvek bude po výstavě v Litoměřicích, která se koná dne 29.5.2016. Začalo období výstav a my se ho budeme snažit maximálně využít, pokud nám to čas dovolí 

Iva