Golden Hill

            Tak jsem si konečně u nedělního vaření našla zase chvilku času, abych zdokumentovala litoměřickou výstavu. Jen pro zvědavce, kteří nepochopí, že u vaření mohu psát, tak lidičky mám navařeno od soboty! a polévka zase tolik času a práce nezabere!?  Už když jsem se snažila najít naši konkurenci, abych zjistila, jaké budou vyhlídky, přišlo mi, že je tam trpošů přihlášeno nějak málo. A taky jo. Výjimečně jsem byla překvapená, že se nás moc nesešlo. Co bylo pozitivní, byla skutečnost, že tam byli lidičkové, které jsem moc ráda viděla. Je pravda, že to bylo takové klidné a pohodové, člověk měl čas pokecat, něco a někoho zdrbnout, tak, jak už to prostě bývá. Když jsme ráno vyjížděli z domova, bylo tak divně pod mrakem, že jsem se jen modlila, aby nám nepršelo. Byla by to katastrofa, protože špicové se vystavovali venku,  nikoli v hale! Ale nakonec přeci jen nás tam nahoře měli rádi a počasí se vydařilo. Řekla bych, že až moc, protože ve skutečnosti bylo pořádné dusno a  já jsem to vnímala i u svých psů, což se mi potvrdilo i v kruhu. Bylo znát, že jsou oba nervózní, unavení a tentokrát mi přišlo, že vše spíše dělali z musu, než pro radost, jako jindy. Žádná nálada, jen vnitřní neklid, kterého si všimne jen páníček, navenek to není znát. Přesto se nám to celkem vydařilo. Musím říci, že konkurence pro Chucka a Codyho byla. Bylo to vše těsné a při rozhodování pana rozhodčího to bylo vždy o maličkostech, které do jisté míry měly logiku. V každém případě jsem byla za oba pejsky spokojená, protože Cody získal Výborná 2 a Chuck V1 a CAC. CACIBA nám prostě uloupila konkurence. Přesto si myslím, že zaslouženě. Stejné to bylo i u Codyho, prostě vítěz byl o chlup lepší  a Kristýnce i Monice to oba kluci přejí. Rozhodčí pan Mudra byl moc příjemný, velmi pěkně a přesto důkladně se choval k pejskům, takže za mě velká spokojenost. Sama sebe jsem překvapila zjištěním, že tentokrát pro mě bylo mnohem důležitější potkat se s lidmi, které mám ráda, než samotný výsledek. Říkám si, kam se poděla soutěživost z dřívějška? Co se to stalo, že je mi to šumák? Nevím, možná po tom roce lopocení jsem dozrála, abych pochopila, že to v žádném případě neovlivním a že je vše jen na subjektivním dojmu rozhodčího, na momentálním stavu rozpoložení našich čtyřnohých aktérů a taky kupa štěstí, které nesmí chybět. No a vítěz? Ten přeci může být jen jeden 

            Petr se jako obvykle vyžíval ve focení, dostal ode mě pár úkolů - koho a jak nafotit, aby nezapomněl a tak jsem měla velkou radost, když jsme mohli všem poslat fotky, které každý z vystavovatelů ocenil. Je to těžké, mnoho lidí jezdí samo, někdo prostě nefotí a je velmi příjemné, když má možnost vlastnit pár fotek, obzvláště vítězných. Doma samozřejmě probíhá živá diskuse. Tentokrát jsem dostala vyčiněno, že když má super zaměřeno, tak blbě koukám, nebo že se ohnu k psovi, nebo že ho otočím k Petrovi zadkem atd.... Petr řekl, že to byl mimořádný "den blbec pro focení" protože se kupodivu stejně tak chovala většina lidí, které měl nafotit. Jak má potom bez alespoň elementární spolupráce dělat dobré obrázky? No a tak se strhla živá diskuse o tom, že on si prostě musí vždy umět poradit. Pan rozhodčí nebude přece čekat, až on si udělá "uměleckou" fotku. Chápu jeho důvody, ovšem to, co po mně/nás vystavujících chce, je naprosto nemožné. My se musíme soustředit na pokyny rozhodčího a na psa. Tak to prostě je a i zůstane. Protože jakmile vlezete do kruhu, nic jiného pro vás v tu chvíli neexistuje.

            Měli jsme ten víkend zase na hlídání Tondu, a tak vyrazil s námi. Dcera studuje, takže jako obvykle byla ve škole a byli jsme domluvené, že si pro Toníčka na výstavu přijede. Taky zjistila, že se tam vystavují čivavy a chtěla je vidět. Stály tam s kamarádkou u kruhu a sledovaly dění, když se s Petrou dala do řeči jedna starší paní, které se strašně moc líbil Toníček. Vše O.K. až do okamžiku, kdy dcera neprozřetelně vyřkla větu "my jsme bez papírů!"

Přátelé, to co se stalo, tak to už mi hlava nebere. Paní se najednou otočila jak na obrtlíku a zmizela kdesi hodně opodál, jako kdyby Toník byl prašivý... Na to mohu říci jen jedno "ať hodí kamenem, kdo je bez viny"!

Není z množírny, jen prostě nemá tu občanku. Je krásný, je náš, je vynikajícím společníkem pro naši dceru a umí rozdávat lásku stejně, jako ten s občankou. Chápu do jisté míry oba pohledy, ale lidská blbost a nevychovanost (a o to zejména jde, proto to zmiňuji) je nedozírná. Ani já nepodporuji množírny a všechny ty nechutnosti co se dějí, ale na druhou stranu, ruku na srdce - nedějí se nechutnosti i mezi tzv. pány chovateli? Nečtu to na fcb, neslyším mezi přáteli?  Sice s PP, ale je to přece byznys? Čím častěji, čím více, tím lépe? Bohužel i tací jsou mezi chovateli. Je jich menšina, ale přesto bohužel jsou a těm poctivým kazí jméno.

A pak dáma, možná rádoby chovatelka, znechucená bezpapírákem ve své přítomnosti? Dokud nezjistila, že Toníček je bez PP, tak ho vychvalovala do nebe. Asi zase takový profík nebude, když tohle neumí rozpoznat. A pak "babo suď!" Ale už bylo dost mudrování, to je asi tak vše, o co bych se s vámi chtěla podělit a další povídání bude z Klatov. Nějak jsme se letos rozjezdili, ale tohle je skoro při cestě (Petr jede sekat louky), tak snad to bude stát za to 

Iva