Novinky
Celou řadu dní již přemýšlím, že se s vámi podělím o pár změn, které přicházejí se životem. Ale jak se dělit, když časový fond je neustále proti mě.
"No prostě si takhle jednou sedneš a pustíš se do toho holka" : jsem si dnes řekla, a fakt se do toho pustila.
Nebudu tady machrovat, že to bylo jen kvůli stránkám. Mám nějaké nové povinnosti, které si vyžádaly moji přítomnost u počítače, a tak jsem spojila užitečné se zábavou. Dlužíme vám toho moc, milí čtenáři! Už jen proto, že stále naše stránky navštěvujete v takovém měřítku, že zrušit je, by byl holý nesmysl. Čas je sice proti mě, alespoň zatím, kdy jsem ještě zaměstnaná na plný úvazek, ale to již brzy skončí. No a to je důvod, proč se tady zase trochu rozepíši, aby bylo mezi námi jasno!
Po dlouhé úvaze jsem se rozhodla, že ukončím svoji aktivní pracovní činnost a odeberu se pro mě na pole neorané, a tím je zasloužený odpočinek. No zavládla velká vlna nevole, ale život je život, a člověk by si ho měl užít tak, jak si to představuje on, a ne jeho okolí. Jak já natvrdo a bez obalu říkám už dlouho : " žiji poslední třetinu svého života, a tu strávím jen tak, jak chci já, a nikomu nedovolím mi do toho kafrat. Prostě NIKOMU! "
Užít si rodinu, vnoučata a konečně najít čas na své koníčky a zájmy je naprosto na místě, a kecy o tom, že se chovám sobecky, jsou jen "kecy v kleci." Kdo už mě zná, ten ví, že si stejně udělám co chci a nikoho k tomu nepotřebuji, obzvláště ne svolení kohokoli.
Ale.... rozhodnutí je jedna věc, a následky ta druhá. Jsem adrenalinový a akční člověk, a představa, že skončím na gauči s vytřeštěnýma očima na Růžovou ordinaci, mě doslova děsí. No, ale to není a nebude můj případ. Proč??? No protože Ivča je chytrá holka a ví, že nic netrvá věčně a štěstí přeje připraveným, že??? Je tu snad někdo mezi vámi, kdo by nesouhlasil?? Já myslím, že není. A říkat si, že jsem už na něco stará, tak je dobrý si uvědomit, že mladší už nebudu.
Moje krásná profese mi dává mnoho možností, jak si najít nějakou činnost, umožnila mi to nejzásadnější, a to je potkávat zajímavé lidi a kdo je chytrej, tak se z toho i něčemu přiučí. Mimochodem je velmi důležité, aby zaznělo, že svoji práci miluji nade vše a měla jsem štěstí na zaměstnavatele, kterého si vážím a kde jsem poslední 16 let velmi spokojená. Nebude se mi odcházet lehko, ale prostě to je život.
Jen tak trochu na okraj. Vždycky jsem říkala, že toho bohdá nebude, abych pracovala v bance a učila na škole. HAHAHIHI, odříkaného chleba vždy největší kus, říkávala moje maminka.
A odtud se začne odvíjet moje nové vyprávění. Alespoň doufám, že přinese dost nápaditých situací, aby stálo o nich psát a pokračovat tak v našem započatém díle. Teď to vyzní možná namachrovaně, ale to vy sami, vaše měsíční , potažmo denní návštěvnost je toho dokladem.
Takže do práce a k věci. Tenhle článek by měl být takové malé ántré pro úvod a představení mé náhradní aktivity, u které již dnes pozoruji, že bych nikdy neřekla, jak moc mě to osloví a jak moc mě to bude bavit. Troufnu si říci, že i naplňovat, a to je cíl. Protože všechno, co člověk ve svém životě dělá by mělo mít smysl.
Jednoho dne jsem se potkala s člověkem, který krásně vyprávěl o nově zakládaném soukromém gymnáziu v Praze. Docela mě to zaujalo, ovšem hlavní message pro mě bylo zjištění, že mít koule na tak zodpovědnou činnost, to chce fakt kus velké osobní odvahy a zkušeností. Jak říkám, tohle je obor, pole neorané pro mě, protože tomuto tématu jsem se vždy úspěšně vyhýbala. Už jen proto, že při představě slova ŠKOLA, si vybavím svoji maminku, kliku od dveří, kde visely kožené řemínky, povinnosti, které mě občas (většinou) nebavily a hlavně tak nějak pod čarou slovo MUSÍŠ
No nemusím, já teda né.... Slovo MUSÍŠ je dodnes pro mě jako červenej hadr na býka! a já dělám vždy pravý opak, čímž neskutečně celý život kohokoli vytáčím. Prostě jak říká můj zeťák, že já respektuji pouze sama sebe!
Ale abych se vrátila ještě trochu zpět. Povídáme si a povídáme, a najednou mi ten člověk položil otázku, která mě zaskočila a na několik vteřin jsem ztratila řeč. Já, jo a ztratit řeč?? Paár lidiček, co to bude číst a co mě dobře znají, se fakt parádně zasměje, ale je to fakt, nekecám.
"Nechtěla byste učit finanční gramotnost? Vás budou mít děti rádi, umím si to vážně představit!" Pic kozu do vozu a já byla perplex, v němém úžasu (no zase netrval tak dlouho) a najednou jsem vyhrkla : "no to teda fakt né, škola není můj obor a nemyslím si, že mám tolik kompetencí, abych mohla někomu něco předávat, obzvláště pubošům ve věku 15 let, když jednoho mám doma a vím, jak to vypadá.
Rozloučili jsme se a ve dveřích se ještě na mě otočil a říká: "rozmyslete si to, já si Vás umím představit!" Usmála jsem se a odvětila, že tedy ano, dám tomu pár vteřin přemýšlení a skončím se stejným závěrem.
Budete se divit, ale ta představa vyřčených slov mě začala pronásledovat i v noci a tyhle stavy já děsně nesnáším. Jsem zvyklá se rozhodnout a ne, abych najednou začala praktikovat takový ty věci jako : "namaluj si šibenici, napiš si pro a proti, atd... Hele, ale zase jako náhradní činnost až nebudeš makat, to by nebylo špatný...?!"
Pak se v noci vzbudíte a slyšíte kdesi z vesmíru: "hele ty srabe, kam se poděla Tvoje přímost, kde jsou ty výzvy, které máš ráda a najednou jedna přijde, a ty z toho nespíš???" Tak to už byl vrchol a hned ráno vytáčím telefon a hrdě, ale se staženým zadkem zahlásím: " tak já bych to teda zkusila" A bylo vymalováno.
"Super, to moc rád slyším, já věděl, že to dáte" zaznělo z druhého konce sluchátka. Dohodli jsme se, že se potkám se zakladatelkou školy (klíčová persona, to je nad slunce jasný , aby jsme se tak trochu omrkly, řekly si něco o škole, možnostech, ale hlavně o tom, jak si představují můj možný přínos, pokud bude ruka v rukávě. Tak tohle byla výzva! Protože už při první zmínce, viz jak výše píši, jsem chtěla tuto dámu poznat. Něco mi říkalo, že to má smysl a ta žena mě přitahovala jako magnet, prostě se dozvědět víc o tom, kdo za tím stojí, kdo už vybudoval mateřskou a základní školu a tenhle gympl si vyžádala situace jako další nadstavbu jejího konání, což pro mě je naprosto jasná věc. Dává to přeci logiku, to musí každý pochopit. A konec konců je to můj obor, práce s lidmi.
No a přišlo tedy na den "D" a všichni jsme se potkali. Dorazila žena mého věku, sympatická, milá, droboučká postavou s klidným výrazem, zákulisním úsměvem, ale velmi tichá, de facto nicneříkající. A tak jsme si s pánem začali povídat a ten, kdo by se měl nejvíc ptát - stále mlčel. No zaznělo toho dost, hlavně ode mě. Smíšené pocity, úsměv z tváře jí nezmizel, tak snad dobrý znamení a NIC! Nervy mi trhaly žíly, to je přesně to co nesnáším, nevědět na čem jsem, což při mé práci je zcela zásadní a tápat ve tmě. Za mě akcept je říct, hele jako dobrý, ale nejsi má krevní skupina, nebo cokoli, co určí
nějaký směr. Tak holka uvidíš, jestli jsi prošla. Nejsi zvyklá, v poslední době rozhoduješ ty o jiných, tak teď Ti to pěkně někdo vrátí, protože bude rozhodovat o Tobě!
A dobře mi tak být občas i na té druhé straně nikdy neuškodí, alespoň člověk neztrácí pokoru.
A pak se to stalo! Email, telefon, termín předškolní porady, pošli plán výuky, ať víme, jak si to představuješ atd.... Dala jsem panáka, abych to rozchodila, a povídám si sama pro sebe : "Ivčo, jsi přijatá!" No a od října je ze mě kantor!!!!
Pamatujte: NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY, PROTOŽE ODŘÍKANÉHO CHLEBA VŽDY NEJVĚTŠÍ KUS.
A ještě jedno mé moudro na závěr:
- miluji svůj život se vším, co k němu patří! Je to nejlepší učitel. Čas tady a teď máme jen vypůjčený. A já jsem už ve věku, kdy všechny věty, které začínají slovem "MUSÍŠ" , tak nějak neslyším!
Při psaní tohoto článku jsem vypila asi třetinu lahve jahodového Beefeteru s tonikem, ale vypínám počítač s pocitem dobře vykonané práce.
Další článek bych ráda věnovala škole, jejíž součástí jsem se mohla stát, protože mě neskutečně oslovila a jsem přesvědčená, že si zaslouží trochu toho proma i od takového analfabeta v marketingu, jako jsem já.
