Golden Hill

     Zase utekl rok a máme tady vánoční období. Vždycky se zamyslím nad uplynulým rokem a říkám si, co jsem udělala blbě a co dobře, co jsem chtěla a dostala to, co nechtěla a ustála to.

     Vždycky je snadnější mít cíl a jít za ním, než se bránit něčemu, co vás v životě obtěžuje, zraňuje a udržet si tak sílu na to, aby člověk odolával a nenechal se manipulovat do věcí, ve kterých se necítí komfortně.

     Každý máme v životě období, kdy se nám lámou kolena, nevíme, co s tím a jak to řešit, a potom přijde ten okamžik, kdy si řeknete: „potřebuji s někým pokecat, sdílet, pustit třeba i slzu a v mém případě dost často si prostě a jednoduše od plic zanadávat.“

A tady přichází ten okamžik, kdy se člověk jednoduše zeptá sám sebe: „mám já vlastně s kým? Mám to komu říct, aniž by mě trápilo, jestli ho obtěžuji či nikoli, zda na mě bude mít čas a chuť?

     A pak si v klidu zařvat do éteru: „Je tu někdo??????  JE!!! A jsou hned 4tyři. Jsem šťastný člověk, který tohle může říct, a jsem za to neskutečně vděčná!“

     Jsme bankovní parta 5ěti bab, co se už roky pravidelně schází, tráví spolu víkendy, svátky, narozeniny, vánoční trhy a volnou zábavu třeba jen tak, bez jakéhokoli důvodu.

A protože se zase blíží adventní čas, a zase budou vánoční trhy, a já mám zase tu psavou náladu, tak mě to nutí se tak trochu zamyslet nad námi samotnými a nad životem vůbec. Jak žijeme, jaké jsou, či byly naše životní osudy, čím vším jsme si za ta léta prošly a s jakým výsledkem.

Musím říct, že jsem na nás pět velice pyšná!

Každá z nás má za sebou dost životních dějství, kterými jsme se nenechaly srazit na kolena, vždy vstaly jako Fénix z popela, a rvaly se se životem co to šlo. A co víc, úsměv ze tváře nám nezmizel a dobrá nálada nás nikdy neopustila, nikdo nezahořknul a máme jedna druhou.
Kdykoli jsou “MATKY NA TAHU” spolu, stojí to vždy za to! Všechen nahromaděný stres je rázem pryč a dobrá nálada nás drží na nohou.
Naše generace je trochu jiná, své problémy umíme řešit sami se sebou, vnitřně se s nimi poprat a okolí nemá tušení, co se v nás děje.

     Taková je i má kamarádka Jolana, která v životě nikdy neměla na růžích ustláno. Od mládí velký sportovec a bojovník. Vždy s nadhledem k životu, i přes všechny obrovské zdravotní problémy, které jí znemožnily vše, co měla ráda, životní traumata svá a příběhy jiných, které musela prožít, zůstala a zůstává stále pozitivní, usměvavá, obětavá pro každého, kdo ji o cokoli požádá. To, co si ona v životě nese za břímě, to fakt nechceš!!!
Sluníčko, které nikdy nezajde a svítí i přes černé mrákoty, které se nad námi často stahují. Obrovsky vnitřně silný člověk, který je pokorný sám k sobě i k životu, který nezahořkl ani nezanevřel na celý svět. Rozdává úsměvy okolo sebe, i když se jí chce uvnitř křičet!
To je Jolana, člověk, který stále stojí při nás, který nám dává sílu, podporu v životě i pomocnou ruku!
A kdo by pochyboval, nenech se mýlit?! Pod tou slupkou usměvavého a pro mnoho lidí “vždy happy človíčka” se ukrývá bytost, která toho v životě prožila více než mnoho z nás dohromady. Přesto neztratila svoji tvář a je i nadále stále tím milým, usměvavým človíčkem, kterého budu mít celý život upřímně ráda!

     Všechny máme rodiny, děti, se kterými trávíme čas a obětujeme jim samy sebe. No konec konců to matky dělají, mají to prostě tak nějak v popisu.

Zaznělo tady slovo „obětujeme“!!! Co to vlastně je? Pro každého z nás samozřejmě něco jiného a každý máme svou míru i hranici. Jestli jsem ale, někdy v životě potkala člověka, kterému je tato povaha vlastní, je to další z nás, a tou je Olinka.

Člověk moudrý, velice laskavý, mírný a klidný. Má velkou, ale opravdu velkou rodinu, o kterou se s péčí a laskavostí jí vlastní, velice nádherně stará a rodina jí to vrací. Požádejte jí o termín, je to problém, protože naše Oli vytáhne vééélký itinerář, a začne hledat. Je to masakr, to vám, řeknu, když potřebujeme najít společný termín, aby to vyhovovalo nám všem pěti.

Ale najdeme, a to je hlavní. Tak jak se říká, že když jsi zaměstnaná nemáš čas, ale když jsi v důchodu, tak slovo čas vůbec neexistuje, tak to je naše Oli. Obdivuji ji a chválím, že je neustále aktivní, společenská, protože si tak člověk udržuje bdělost, trénuje mozek a hlavně nestárne. A to je právě Oli. Krom toho, že miluje svoji rodinu a je babička, matka a manželka na tisíc procent, je neskutečně vitální, miluje společenské hry a kvízy, a taky tak nějak doufám, že i nás čtyři. Je to prostě naše kamarádka!

Díky ní, máme vždy o zábavu postaráno, protože není jediná výprava „Matek na tahu“, aby se tato činnost, do té naší ostatní nezapojila. Ohromně nás to baví, užíváme si to naplno a je u toho taková sranda, že by nám to leckdo záviděl. Jo a ještě jedna věc. Oli nemá ráda, když se mluví sprostě. No velký problém pro mě i pro Jolču, protože tak nějak občas nám to docela ujede. Ale už jsme naučené okamžitě zahlásit: „promiň Oli“.

     Jsme už prostě ve věku, kdy se kraviny nedělají z mladické nerozvážnosti, ale zcela vědomě. 

Je na nás hodná a občas i chápe, že to bylo na místě. Prostě to k ní neodmyslitelně patří a je to její součást. Každá jsme nějaká osobnost, kterou si držíme a tím jsme vzácnější jedna pro druhou.

     Já, Simča i Leonka jsme ještě stále aktivní v bankovnictví. No popravdě už se chystám vyrazit ve stopách Olinky. Takže na spoustu věcí jsem se začala dívat s nadhledem. Vzhledem k tomu, že jsem z naší party druhá nejstarší, tak už jsem v poho. Ale holky musí ještě chvilku makat, protože vědí, že pečení holubi do huby nelítají, že? Inkaso se nezaplatí, lednice nenaplní, účty vyschnou. 

A pak jedna úžasná hláška naší Joly, tzv. METODA tří N :" NEKOUPÍŠ, NEMÁŠ, NESEŽEREŠ"!

Já i Síma makáme na manažerských pozicích, takže tak nějak ty naše problémy jsou propojeny. Je to drsnej svět, a pokud to v něm chceš ustát, musíš se chovat stejně drsně.

Jo, panečku, a to Simča fakt umí. Pohybuje se v bankovnictví jako ryba ve vodě, hodně zná, umí mluvit a bleskově a pohotově umí vyřešit či najít řešení problému. Je mi hodně podobná ve spoustě věcech, a proto si docela rozumíme, máme opravdu hodně stejné názory na zcela zásadní věci. No a obě jsme docela dost radikální v řešeních a jednání, na rozdíl od našich kámošek Oli, Joly a Leonky. Jsme tak trochu drsňačky, ale obě nás to docela baví. Děvčata nám říkají, že jsme vždy se vším rychle hotové, že to není tak jednoduché, no a my dvě se na sebe koukneme, a svorně zahlásíme: ale je!

Simča si v životě již od mládí taky prožila dost svého, ale ustála vše, co život přinesl a poprala se s tím statečně, nezlomně a nikdy nebyla člověkem, který by si stěžoval a nedej bože někde fňukal. Já tvrdím jednu věc: „čím horší věci v životě mě potkají, přinutí mě je vyřešit si to rychle a k mé spokojenosti, tak to jsou věci, které mohou člověka jen posílit. Alespoň u mě, Simči, Leonky, Oli i Joly tak fungují.“ To je právě asi ten důvod, který nás udržuje nezlomně a neohroženě dohromady.

     Simča miluje moře, hory a přírodu, dost často její relax jsou právě tyto destinace (mezi námi teda jo, pořád někde courá). Umí to využít a je dobře, že umí také vypnout, protože bez toho není možné v tomto světě stát na vlastních nohou a být ještě u toho zdráv.

     To že miluji psy, je naprosto zřejmé a jsem moc ráda, že i tento koníček se drží naší nejmladší kámošky Leonky. Syn je již dospělý a její dcerka (i když je také dospělá) ještě studuje a žijí spolu. Spolu si užívají víkendy, zábavy, koncerty a co já neskutečně obdivuji, maximálně se věnují svému pejskovi. Žijí v paneláku a proto jejich procházky a venčení jsou na místě. Za mě mají palec nahoru, protože pes je maximálně spokojen a já myslím, že i děvčata. Leonka sice pracuje také v bankovnictví, ale není součástí  front offisu jako já a Simča, ale zajišťuje podporu firemním bankéřům. Je to také náročné, ale má výhodu, že ona není ten člověk, který musí shánět obchody. Ani ji život nešetřil a nebude to nic neobvyklého, když řeknu, že i ona je holka statečná a nic ji jen tak nepoloží. No to bychom nebyly my, matky, aby nás život smetl.

Je velice kreativní a vždy nás dokáže něčím krásným, ručně dělaným překvapit. Miluje šipky, hokej a sport obecně, hudbu, koncerty. Tak jako my všechny a proto to u nás v partě matek sedí všechno jako pr@el na hrnec.

Milujeme dobré jídlo, dobré pití, zábavu i pohodu, máme rády hlavně jedna druhou a je nám spolu prostě moc fajn.

Zahulákáme si svorně na staďáku při hokeji, zajdeme do kina či divadla, jedem pařit ke mě nebo k Simče na chalupu, kvízujeme u Olinky, protože do jejího baráku se všichni vejdeme v pohodě i s noclehem. Ale občas se stane, že hrajeme hry až do rána, takže na spánek není času. A to vše nás drží pohromadě, spokojené a vyrovnané.

To, jak jsme všechny naprosto rozdílné, to je ta krása vztahu, který nám dává sílu a utužuje naše přátelství.

Láska, respekt, slušnost a vzájemná úcta , to je to, co nás udržuje pohromadě.

     Dovolte mi tenhle příspěvek sdílet s označením naší pětky a věnovat ho nejen "Matkám na tahu", ale všem, kteří si váží přátelství. Všem, pro které je pomoc druhým, respekt, úcta a sounáležitost hodnota, která je provází životem.

     No a co dodat na závěr? Už asi nic, takže HOWK, řečeno bylo vše,  domluvila jsem.

                                                                                                                                           Iva