S pejsky na vodě IV.

18. 7. 2017

Ráno se budíme do uplakaného počasí. Bouřka se sice přehnala v noci, ale stále zůstalo zataženo a drobně prší. To by tolik nevadilo, ale vítr od moře zesílil v nárazech až kolem 40km za hodinu. U snídaně procházím mapy. "Navrhuji držet se pro dnešek jezer, jsou širší než kanály, odplujeme více do vnitrozemí, kde snad tolik nefouká, odpoledne pak najdeme chráněné molo na noc na kanálech někde u civilizace". Má to logiku, všichni souhlasí. V dešti jdu vyvětrat pejsky. Moc se jim to nelíbí, jsou hotovi dřív než jindy a pak už se z teplé kajuty nehnou. U kafe pozorujeme dalekohledem, kdy otevřou první most za Stavorenem. Nasazujeme větrovky s kapucí a vyrážíme.

Hned při odražení lodi je nám jasné, že idylka skončila. Boční vítr se tvrdě opírá do lodi a stáčí ji, je třeba kormidlovat jinak než doposud. Celé dopoledne ale budeme mít dost místa a třeba se počasí změní k lepšímu. Plujeme pryč od pobřeží směrem na východ opět přes jezero Morra - plavba se přijatelně zklidnila. Tohle jezero je ale poměrně malé, proto i klidné, za průlivem na konci na nás čekala větší. S obavami jsem sledoval změny na obloze i na hladině. Nizozemská jezera jsou mělká. Lodě mohou jen po plavebních trasách vyznačených bójkami, tam je jistota maximální hloubky, většinou kolem 2-3metrů. Za těch 20km jsme potkali jen několik málo lodí.

Na jezeře Fluezen jsme nejdříve znejistěli, na velké vodní ploše se vytvořily vlny asi do 1/2 metru, ale loď je výkonově zvládala a po změně kurzu na severovýchod jsme pluli dokonce téměř proti větru. Super, užijeme si houpačku! Chuck a Cody se udiveně probudili, ale když na nás viděli okýnkem kajuty na palubě, zůstali v pohodě. Faktem je, že nás po celou dobu na jezerech nespustili z očí.

Na dalším jezeře Hegemer Mar už přestalo pršet a začaly přibývat plachetnice, blížili jsme se k městečku Heeg, vyhlášenému středisku jachtingu. Pak prudká otočka kolem ostrova obklopeného nebezpečnou mělčinou dolů na jih a s větrem v zádech jsme vpluli do klidného kanálu směr Woudsend.

Změna byla tak náhlá, že jsme úmyslně pluli na nejnižší výkon, abychom si s kafíčkem v ruce ten klid užili. Obloha se začínala vyjasňovat, Neuvěřitelné, jak rychle se tady mění počasí. Překvapivě rychle jsme se ocitli ve Woudsendu. Prudká pravotočivá zatáčka a byli jsme přímo před prvním zvedacím mostem. Pozdě jsme pochopili, že jsme moc blízko a nechali si málo místa na manévrování. Netušili jsme, že je most přímo za zatáčkou. A aby toho nebylo málo, ve stejném okamžiku zafoukal takový poryv větru, že nám v okamžiku začal přímo před mostem otáčet v úzkém kanále dokola loď, kterou Iva právě dobrzdila. Na mole seděli místní rybáři s nahozenými pruty a náramně dobře se bavili, když jsme se s vyděšenými pohledy (Honza na přídi s bidlem, Iva u kormidla a já na zádi s lanem na zachycení) snažili situaci zachránit. Iva ale dokázala, že si kapitánskou čepici zaslouží. I když takový manévr nikdy nedělala a jednala spíš pudově, dala plný tah, v posledním okamžiku vytáhla záď od mola a zabránila karambolu. Navíc příďovým řízením i zpětným chodem loď srovnala. Pravdou je, že nám velmi pomohl mostař, který současně zvedl most a dal nám okamžitě zelenou na průjezd, i když z druhé strany měl více čekajících lodí. Bez jeho spolupráce bychom to v takovém větru vůbec neustáli. Rybáři nakonec čučeli na drát a my byli zase o něco chytřejší.

Ve Woudsendu jsem původně počítal s pauzou na pozdní oběd. Kanál vede středem městečka okolo příjemných hospůdek a malebného větrného mlýna. Jenže veřejné molo zde mělo jen pár metrů a bylo již plné lodí, všechna další mola byly priváty.

Tak jsem vyrukoval s plánem B (měl jsem v záloze i C) - "vážení ještě hodinku plavby a končíme ve Slotenu!" Vážení maličko protáhli obličeje, ale protože vyšlo sluníčko a voda byla opět klidná, souhlasili. Cesta byla úzká, jak jinak, a před posledním jezerem Sleatemmer Mar nám navíc zkřížila cestu tlupa "školáků" na malých plachetnicích, kteří střihali kanál stylem cik cak, aby zachytili vítr. Nevím, kdo měl více stažený zadek, jestli my, nebo oni. Ale vše dobře dopadlo a poslední jezero jsme si už vychutnali. Přírodní molo přímo před Slotenem nemělo vůbec chybu. Navíc hned vedle byl sympatický malý kemp s pořádnou sprchou.

Zbytek dne vypadal, jako když mávneš proutkem. Modrá obloha se sluníčkem. Krásná procházka upraveným městečkem, něco ochutnat a nakoupit, překrásný větrný mlýn, odevšad vyzařovala pohoda a klídek, kolem příjemní lidé. Nakonec to byl hezký den a Sloten za to stojí!