Golden Hill

     Už to vypadalo, že zima ani nezačne a ejhle, je tady sníh. Dokonce to všem zpestřilo vánoce a zase jsme se všichni na chviličku cítili jako dříve. V dobách, kdy tady panovala skutečná paní zima. Pamatuji se, že když jsem chodila na základní školu (to už je velmi dlouho , psal se rok 1969), brodila jsem se sněhem po kolena a bylo to docela přirozené, nikdo se ničemu nedivil.  Paní učitelka nás všechny sušila ve třídě, protože než začalo zvonit, všechny děti byly samozřejmě pěkně promáčené. Už několik let je to spíše zázrak, že napadne, a když se to navíc povede do vánoční atmosféry, je to super!

     I my a naši kluci jsme si vyrazili ven, užít si sněhových radovánek. Oba byli celí vykulení, protože sníh ještě nikdy neviděli. Bylo to báječné. Pozorovat, jak skotačí, zkoumají, co to je. A toho divení, že to studí… No samozřejmě taky nezapomněli ochutnávat, hlavně tu křupavou zmrzlou krustičku navrchu. Člověk jim tuhle radost velice rád dopřeje, ale je nutné dávat pozor, aby nenastydli. Základním pravidlem je, že zima může být jakákoli - dokud se pejsek hýbe, je to v pořádku. Jakmile si však lehne či začne posedávat, je na místě korigovat čas strávený venku. V tomto okamžiku je nejlepší ukončit venčení a jít raději domů, do tepla. Nevím jak ostatní pejsci, ale naši kluci lítají jako splašení a s oblibou zalehnou do té největší hromady sněhu, krásně na bříško, nožičky dozadu a to pak nevím, o co mám větší strach. Jestli to, aby jim nenastydl pindík, močový měchýř, nebo cokoli jiného, protože logicky mají mokré celé bříško. Čím jemnější srst, tím více nabalený sníh a krásné sněhové koule všude. Nejdou dolů a člověk je musí namočit do vlažné vody, aby kluci pěkně roztáli.

     Super zábava ven je stará ponožka na provázku. To se potom dějí divy. Nejraději někde na hřišti. Kluci lítají, hádají se, čí vlastně ta ponožka je. A tyhle okamžiky jsou nejlepší na pořizování fotek. Stejně si myslím, že nejkrásnější fotky jsou u zvířat v pohybu. To nás i přimělo dodatečně k dalšímu vánočnímu lednovému dárečku, kdy jsme si k údivu Petra, jehož jedinou zrcadlovkou byla před mnoha lety stará Flexareta a Zenit, nadělili fungl nový přístroj. To se potom panečku fotí! A když ještě tu ponožku vylepšíte tím, že do ní vložíte tenisák, nebo jiný míček, to je teprve zábava. Abych nevypadala tak moc chytře, tuhle vychytávku mi poradila kamarádka Iveta a ono to opravdu funguje.

     Bohužel co pes, to také jedna ponožka, protože moji kluci se u toho strašně perou a hádají. Milouš je totiž strašně majetnický a Codíkovi nenechá nic, co si ten malý vezme. Ale zase se mi líbí, že se náš malej Rusáček nedá!  Okamžitě zaútočí a brání si to svoje, má to prostě v krvi.

    Proto se těšíme, že paní zima a hlavně meteorologové splní své výhrůžky, a ještě pošlou parádní sněhovou peřinu. V takovém případě okamžitě vyrážíme na chalupu, abychom si to užili. A kde jinde, když ne tam. Klid, ticho, krásný běloučký a hlavně čistý snížek, jako prachová peřina. A to těm mým chlupáčkům strašně moc přeji a taky doufám, že se toho dočkají. Snad se to podaří a bude další námět ke psaní a také co fotit.

Iva