Stezka odvahy
Tak jsem po dlouhé době opět dostala od dcery důvěru a na víkend jsem hlídala svého čtyřletého vnoučka. Vždycky když jsme spolu sami, provedeme rodičům nějakou lumpárnu, protože nás to ohromně baví. Uděláme z toho tajemství a já se potom bavím tím, že jakmile rodiče dorazí domů a já předávám dítko opět do rukou rodičů, malej okamžitě kříčí :“maminko, my máme s babičkou tajemství?“ no a hned je všechno venku. Občas se stane, že vysíláme živě a podáváme info ještě za tepla, a to se pak občas dějou různé věci. Nebudu tlumočit matku, ale asi si to každý umí představit, protože kdo je tím správným prarodičem, tak ten rozmazluje a rodiče ať si vychovávají. No a já s oblibou přidám občas nějaký ten bonbónek navrch!
Nicméně již loni, kdy mu byly tři roky, jsme se spolu, stejně jako letos vydali na stezku odvahy. Loni to zmáknul úplně na pohodu, žádný strach a ani noční můry, takže když jsem zjistila, že letos mi vychází hlídání opět na stejnou zábavu, byla jsem nadšená. Rodiče už hlásili, že se malej těší, a že určitě nesmíme vynechat. No letos už byli za hrdiny, ale loni jsem jim to neřekla, bylo to překvápko (fakt bylo, proto ty první komentáře nebudu tlumočit) a rovnou z průběhu strašidelné výpravy jsme zasílali originál fotky. Matka měla nejdříve záchvat, že jsem se zbláznila, že ho děsím a já nevím co všechno, padala do mdlob, ale potom, když ho uviděla v pohodě, na pekelném trůnu čertovi na klíně, tak byla překvapená, jak byl v pohodě. No prostě není to žádná srágora, je po babičce.
Letos už ale došlo na malou změnu. Je vidět, že je starší a více už přemýšlí, a na tom jeho krásným kukuči bylo chvilkama vidět, že už se trochu probouzí strach a nejistota. No trocha respektu nikdá neuškodí, že?
No, takže se nachýlila ta správná hodina, byla už pěkná tma a protože děda je místostarosta, tak jsme využili malé protekce a na stezku odvahy vyráželi jako průkopníci první. Dokud jsme se pohybovali po vesnici, bylo fajn, ještě veselo.
První indýcii jsme rozluštili (musíme totiž na stanovištích doplnit různé hádanky, a ty následně vepsat do křížovky s tajenkou) a vydali se k dalšímu stanovišti.
Takže jsme zabrousili kolem hřbitova do háje (hustý park, trojitá tma), jen světýlka v lahvích, aby nám je vítr nezhasil, nám ukazovala další cestu. Tohle ho ohromně bavilo už loni, kdy to sám celé řídil a vedl nás podle světýlek. Celé jsem to hlídala, aby se některé děcko, převlečené za strašidlo, do toho nevžilo zase tak moc, aby mi ho opravdu moc nevyděsili. V jednom okamžiku na nás vyskočila strašidelná dýně, kterou jsem nepostřehla ani já, takže jsem fakt nebyla připravená a hrozně jsem se lekla.
Jeho malá ručička svírala tu mojí velkou tlapku a vedle mě se statečně ozvalo:
„babičko neboj, já Tě ochráním“ No, ještě že byla tma, bylo to tak dojemné, že jsem utřela slzu, zmáčkla tu jeho malou ručičku a přála si, aby tenhle okamžik vydržel co nejdéle! V tomhle věku jsou prostě k sežrání. Tak jsme vyluštili další hádanku a pomalu se posouváme k cíli, když za stromem vyrazilo další strašidlo, které nikdo nečekal, ale to už jsem se lekla i já, protože maska byla fakt vyvedená. Cuklo to s námi, a vzápětí se k nám řítila další dvě strašidla. No tady už jsem to musela trochu zklidnit, už jsem i viděla malého reakci, a aby měl noční můry a ze zábavy se stal strach a obavy, to jsem opravdu nechtěla.
No a co myslíte? Malej mě opět předběhnul, přitáhl si mě za ruku, otočil se na mě a povídá mi: babičko, ale to je jenom jako, víš? Nebudeme se bát, je to legrace.
Takže mě zase dostal! Tou svojí malou makovičkou vyhodnotil naprosto bravurně situaci, takže babka z toho nespala a malej si chrněl jako miminko. Dokončili jsme stezku, opekli pořádného buřta, zbaštil to úplně všechno, spláchnul kelímkem limonády, zbodnul všechny sladkosti co dostal jako „NEBOJSA“, to měl povolenku za to, jak byl statečný a šlo se pěkně domů.
Brouček byl spokojený, já ve výsledku taky, krásně jsme si to spolu užili a budeme se těšit zase na příště. Je moc fajn, že se naše obec se stárá o své lidičky a máme stále nějakou zábavu, která stojí za to, aby ji člověk absolvoval.
Iva
