Golden Hill

            Ve 3 ráno mě probudí Iva "Petře - Chuck!". Pomalu ji dekóduji. Aha, Chuck se motá u ohrádky před schodištěm a chce ven. Protože spím tvrdě, chvilku trvá, než se naplno proberu. Iva to nevydrží, vyleze z tepla postele, popadne i Codyho, honem větrovku a s klukama ven. Opět si neodpustí poznámku - a to už jsem měl vystrčenou jednu nohu. Příště bude řada na mně! Blaženě upadám do komatu 

            V 5 zvoní budík. Dokud byl Chuck sám, ignoroval ho a vystrčil nos z pelechu jen v okamžiku, kdy jsem začal snídat. Tu chvilku poznal naprosto spolehlivě, i kdybych se schoval s hrnkem a rohlíkem třeba do sklepa. Někdy mu ten jeho sluch, nebo instinkt závidím. Od dob, co tvoří dvojku s Codym, však vstávají oba se mnou a všude mě stopují. Skutečně všude! Popojdou - sednou, popojdou - sednou. Dva páry očí trpělivě pozorují po ránu každý můj pohyb. Možná se spolu sázejí, co tentokrát vytáhnu z ledničky a napjatě očekávají, zda něco neupadne. Předhánějí se v zamilovaných pohledech. Mají štěstí. V posledních dnech jsme jim jediný denní příděl masa z voňavé konzervičky načasovali právě na ráno. Ví, že pak už jenom křupky. Veselejší gurmánská rozptýlení přijdou až o víkendu. Když cinkne mikrovlnka s jejich mističkami, zvednou se jako na povel a ocásky se rozkmitají. Položím misky dál od sebe. Dva mončičáci se rázem mění v šelmy. S obavami, aby ten druhý nebyl rychlejší a nepřišel "loupit", zhltnou svou pochoutku dříve, než dvakrát kousnu do pečiva. Chuck se jde natáhnout do tmy. Jdu ven nakrmit vlčici Báru, vyčistit jí a vykapat oči, podat léky. Baruška zdržuje - nechce se jí z vyhřáté boudy. Cody stále hlídá u schodiště. Ví, že půjde ven, Chuck se neochotně přidává. "Kluci - máme jen pár minut!"  To určitě - vyběhnou do tmy a hned každý na jinou stranu zahrady. Sleduji baterkou alespoň Codyho, čůral, paráda - a co bobek? Nic. Honem přesvědčit Chucka, aby se vrátil - sakra, nabírám skluz! Cestou do sklepa spustit režim terária a přihodit krmení, dvě veliké želvy jsou mimo zimu stále venku ve výběhu, ale teď to jinak nejde. Kluci poštěkávají na schodech do sklepa, kam jsem se to ztratil? Probudí celý dům. Aha! V koupelně se na mě směje Codyho čerstvý bobek - stihl to prostě o něco dříve. Honem uklidit, doplnit křupky a vodu, pohlazení, piškotek, Cody (už potmě) kníkne svůj verš na rozloučenou, hurá do práce! Iva odjíždí hoďku po mně - rituál se určitě zopakuje...

            V práci pohoda. Spousta lidí se zvláštními osudy, spousta plodných i naprosto neplodných myšlenek - takový je život, když člověk pracuje pro státní systém 

              Přijíždím po třetí odpoledne, všude se válí hnusná mlha, vytrvale mrholí. Dávám si tvrdé předsevzetí po zbytek dne nic nedělat a věnovat se pejskům. Už ze silnice vidím za balkónovými dveřmi dvě vystrčené hlavy - vnitřní hodiny fungují spolehlivě! Nejdříve však Baruška - pohladit, dosypat křupky, přidat pár zvlášť voňavých - také má svůj rituál, ať si ho užije! Stoupám po schodišti, kluci si mohou vyštěkat radostí hlasivky. Malý Cody snad přeskočí dřevěnou branku, která je třikrát vyšší než on. Hlazení, olizování, pošťuchování a hurá ven! Oba vědí, že je čeká pravidelná půlhodinka na zahradě. Proběhnou první, pak druhou louží, zrytým záhonem, vzhled mončičáků rychle mizí! Chuck se na mě směje a hrdě přináší v zubech hrudku hnoje uloupenou od jabloně. Cody jej zvědavě napodobuje u dalšího stromu. Chvilka přetahování, vítězím a ... pěkně mně smrdí ruce  Jsem zdrcen, ale i smířený s osudem. Nemám srdce je "zaseknout" a vyhnat domů. Je to komické. Napůl slepá vlčice Bára si hraje na mladici a dovádí mezi nimi. Občas se zamotá a narazí do keřů. Vím, jak dlouho se na tohle těšili. Doma jejich vyčištění a usušení zabírá dobrou půlhodinku. Než se vyčistím já, kluci uloupí svůj starý froté ručník a přetahují se o něj. Nitě lítají na všechny strany. Po okřiknutí se zklidní, ale předvedou alespoň svůj oblíbený kousek - jízdu na ručníku. Malý Cody na něm sedí a starší Chuck jej tahá po dřevěné podlaze sem a tam.

            Na chvíli odskočím nakrmit do venkovní voliéry papoušky, pejsci mně hned při návratu vyčtou, že jsem je opustil. Pokusím se o odpočinek a relax. Sáhnu po Zeppelinech, ale pak si uvědomím, že tohohle se kluci bojí. Jasně, nasazuji raději decentní brnkání od Paca de Lucía. Vypadá to dobře. Kluci si naplnili bříška křupičkami. Natažený na koberci si vychutnávám flamenco, vzpomínám na Španělsko a nechávám se "okusovat" dvojími ostrými zoubky. Codyho usměrňuji, když se mně snaží procvaknout dírku do ucha. Pejsci si za chvilku vrní, jeden mně dělá kolem krku "šálu" druhý je "v kontaktu"  Oči se příjemně zavírají.

            Hudba ztichla a v nastalém tichu slyším podezřelé křupání. Vystrčím hlavu do haly. Chuck i Cody leží vedle sebe nataženi na prvním schodu a spokojeně okusují dřevěnou branku uzavírající schodiště. Jako dva bobři! Celý den jsem se s ní plácal na míru, aby vypadala hezky a teď tohle! Vycítili můj pohled a oba najednou se na mě podívali. Netakticky jsem se rozesmál. Dvojí vykulený kukuč s čumáky od pilin. V dlouhých chlupech zachumlaná spousta hoblin. Dostali na zadek. Pořád je však lepší okousaná branka než nábytek. A opět kluky vyčesat - čas letí. Jdeme trénovat "sedni, zůstaň, ke mně" a nový prvek "tunel" (že by náznak přípravy na agility?). Nějaký čas to jde, občas si pomohu piškotkem. Za chvíli se ale "zaseknou". Zkusím ještě s Codym chodit na šňůrce. Ne, dnes to nebere ani za pomoci Chucka (ať žije metoda napodobování)

            Ale pozor! Páníček vzal do ruky míčky! Kluci ožili. To je přece jen pohyb, postřeh, obratnost, kam je schoval? Poprat se mezi sebou, kdo bude mít modrý a kdo červený. Je to o něčem jiném. Chuck zbytečně dominuje, musím ho krotit. Kluci je přinášejí ostošest, mohl bych je házet třeba i hodinu. A je tady panička! Míčky jsou zapomenuty, další uvítací rituál. Ještě vyvenčit a Iva mě kolem sedmé večer vysvobozuje. Přebírá štafetu. Teď mohu jít ven vyčesat a pohladit Barušku, dát jí večerní léky a trochu své přítomnosti.

            A proč tohle všechno píšu? Pejskaři vědí - takový může být obyčejný den se psem. Tohle vše je dobré vědět, než se pejskařem stanete   Ale pozor! Přes všechna omezení vlastního pohodlí jsou naopak i zážitky velmi hezké a pohodové, které vše vyváží. Ale o tom snad příště...

Petr