Vánoční pinožení
Nevím jak vy všichni, ale já k smrti nenávidím nákupy a nakupování všeobecně.
Při představě, že se blíží víkend, a že musím jít nakoupit, aby mi rodina neumřela hlady, se už psychicky od středy připravuji na to, že se blíží válka, lidi budou šílet jako vždy a mezi tím vším se budu potácet já s nákupním košíkem, ve kterém bude opravu jen to, co potřebuji, abychom přežili víkend.
Pro mě totiž je fronta už 2 lidi a při představě, že budu zase trčet ve štrůdlu u pásu, kde sedí otrávená pípařka (tak jim říkám), tak to bych šla raději přeházet hromadu písku, než do Kaufu či kamkoli jinam. Těžce ji sleduji, jak můj drahocenný nákup fláká po tom pase dolů, do záchytné hromady všeho zboží a jak se to tam pěkně kupí, aby to už měla za sebou.
Pokud jsem v danou chvíli dobře naladěná (ale to po 12-ti hodinové šichtě tedy bývám opravdu málo kdy) tak to nějak skousnu bez poznámek. Ale…… protože to tak většinou není, je to impuls, abych jí to zpříjemnila tak jako ona mě. No a to pak čekám, kdy mi protrhne šlehačku nebo pytlík s cukrem či moukou. Ale všeobecně si říkám, kam spěcháš holka?? Stejně tím nic neurychlíš, budeš čekat, až si to já naskládám zpět do košíku. No a tady přichází má chvilka přátelé???? Tak jak ona spěchá, tak mám já dost času, a že si jí umím vychutnat. Na čele mám určitě napsáno zvýrazňovačem upozornění pro prodavačku za pásem: „holka raději nic neříkej, nevíš na co narazíš a co z toho bude!“ No a tak nějak si to děvčata umí včas přečíst, protože to zatím žádná ještě nezkusila.
Vánoce miluji, ale bez nákupů a při představě, že mě to zase čeká, raději budu kopat tunel, než se postavit do řady. Ale co už, je to prostě život a vánoce jsou krásná doba, kterou člověk stráví se svými blízkými a rodinou v pohodovém čase.
V této souvislosti si vybavuji jeden zážitek z roku 2023 z TESCA, kdy jsem byla nakoupit se svým 14-ti letým vnukem. Tohle to fakt nevymyslíš. Nemohu říci, že bych měla oblíbené destinace v nákupech, beru to, co je nejblíže a s lepší kvalitou.
Ale řekni přede mnou TESCO a jsi po smrti, kdo to chce přežít, nechť to nedělá. Jak říká Joly: mít samopal, nikdo nepřežije. 
A cože se nám to přihodilo??? Jedu si takhle vnukem nakoupit, aby se měl dobře, občas to dělám, no jsem správná babča, ne???
Stojíme v uličce, kluk vybírá, co jako do toho koše ještě přihodí a v tom rána jako z děla. Nějaký Jouda u palety s kofolou, nevím jak, ale prostě to prasklo a kofola se rozhodla, že se jako trefí do mého vnuka. Já si toho nevšila, ale zaregistrovala jsem podivné chování Míši... Kouknu, kluk celej rudej a já povídám, co je??? Babi, ta kofola mě trefila jako bomba z Hirošimi, se čumni, mám bílou košili, celej rukáv mokré, světlý džíny, flekanec na stehně a co nejčko asi tak budeme dělat. ?!
To prostě nevymyslíš!
Říkám si, no to vypereš, hned jak přijdeš domu, namoč a dej vyprat. Pak se mi to v bedně rozleželo, u palety kromě Joudy dvě Pipiny a tak se ptám, že jako jak se k té záležitosti postaví a co že se teda jako stalo. Od Joudy jsem žádnej výkon nečekala, ale jedna z Pipin se ozvala, že jako na informacích nahlásit, prý mi daj ňákej cár papíru na vyplnění a když prý se to nevypere, tak..... 
a to už nevím, protože už jsem to přestala dávat. Škoda, že se nedá vyjádřit ten tón a způsob komunikace, či lépěji řečeno, odpověď Pipiny. No jdeme ke kase, košile i gatě pomalu usychají a kofola si mne ruce, jak se jí zas povedl super fór ještě před zavíračkou, bo na tý paletě celej den žádná prča 
Se mi to rozleželo v hlavě, Joly ví.... a povídám, jdem na ty informace
, jde mi o princip. 
Tam další Jouda, ale celkem ochotně si mě vyslechl a povídá, že teda dojde pro "MANAŽERA"! Když jsem tu dvojku viděla, šla jsem do kolen, manažer byla ta Pipina, co mě tak dokonale instruovala u těch palet!
Povídám, že si asi dělá srandu, to je jako manažer, jÓ???
No prej jo, tak zahlásím nahlas, že na to fakt nemám, a že moje představa slova "manažer" absolutně nekoresponduje s tím, co jsem slyšela a hlavně vidím! Tohleto fakticky nedávám a odcházím. Se tam ještě chvilku o něco pokoušeli, ale to už jim moje brambůrky mávaly z košíku na rozloučenou.
Za celej život jsem byla v Tescu třikrát, slovy třikrát a pokaždé průser jako dělo, můj výstup s blbkama na informacích, kde nemají ani špetku slušnosti, aby se omluvily.... Pro mě něco děsného.
Myslím, že toho nechci moc! Z logiky věci a co bych udělala já, že bych se jako první omluvila, za to co se přihodilo. Samozřejmě nejsem žádné magor, abych nepochopila, že se to prostě stane, smůla, špatný čas a špatné místo, ale jde mi o princip a vychování, a to jsem teda nenašla ani pod tou paletou kofol, natož u manažera.
Super vizitka, na druhou stranu dost smutné, takže za mě Tesco, už nikdy!!!!
No tak vás to snad trochu pobaví, já věřím, že spousta z nás máme stejné prožitky i zkušenosti.
Takže přátelé, přeji vám pevné nervy v předvánočním shonu, zdar a sílu do dalších dní a zkuste hodit stres a starosti za hlavu a vychutnat si vánoční pohodu, která již s prvním adventem přichází do našich domovů.
Iva
